číslo 33 / 2007

Dívejte se

Dva osamělci v japonském velkoměstě

Americká režisérka Sofia Coppolová, dcera světoznámého režiséra Francise F. Coppoly, proslaveného kmotrovskou trilogií, se dokonale „potatila“. Zvládla subtilní polohu (nedávno jsme od ní viděli Smrt panen a  v pondělí 13. srpna ve 21.30 na ČT 2 následuje Ztraceno v překladu), méně uspěla s provokativním mixem historické látky a drsné rockové hudby v Marii Antoinettě, dostupné na videu. Posmutnělá, rozněžnělá komedie Ztraceno v překladu se dotýká rozdílů mezi japonskou a americkou kulturou, mezi různými zvyklostmi a mravy, vypráví o platonickém sblížení dvou duchovně si blízkých lidí, ani ne tak ztracených jako osamělých v prostředí, jemuž jsou vzdáleni jazykově i mentálně.

V přepychovém hotelu se setkají filmový herec Bob Harris, jehož kariéra začíná zřejmě uvadat, protože se upsal k natáčení reklamy (byť za dva miliony dolarů), s mladičkou Charlottou. Bill Murray svého hrdinu obdařil okouzlující rezignací, naprostou nepřítomností sebestředných hvězdných manýr, ba ostýchavostí v jednání s okolím. Scarlett Johanssonová hraje Charlotte, čerstvou absolventku prestižní univerzity, která provází svého manžela, módního fotografa, spíše jen jako půvabný přívěsek – dosud marně hledá, v čem si by se mohla realizovat.

Manželem věčně zanedbávaná dívka nachází rozptýlení po boku rozmarně i tklivě ironického Boba. Procházejí spolu různými zábavními podniky, než poznají marnost takového počínání a raději spolu rozmlouvají či mlčí v přítmí hotelového pokoje. Společně zahánějí návaly nespavosti, diskutují o svých pocitech, o otupění, o vyhlídkách v manželství, zpříjemňují si akutně pociťovanou samotu, dokud se nepřiblíží den Bobova odletu...

Sofia Coppolová osvědčila mimořádný smysl pro jemně vykroužený humor především jazykového rázu, dovedně pracuje s pouhým náznakem, stejně jako s výstižným postřehem. Na její film si čas určitě najděte.

JAN JAROŠ

Foto archiv