číslo 35 / 2007

Televizní glosář

...AGÁTY PILÁTOVÉ

Jak vrátit diváky k obrazovce?

Ti, kdo byli na Letní filmové škole v Uherském Hradišti přítomni uvedení téměř třiapůlhodinového hrubého sestřihu dokumentu Občan Václav Havel, si to užívali. Radost ze zajímavého snímku, který sice ještě není hotov, ale už teď je z něj patrné, že bude mimořádný, kalil snad jen stále přetrvávající smutek, že Pavel Koutecký jej už nedokončí. V té chvíli ještě na veřejnost neprosáklo, že Česká televize se na filmu opakovaně odmítla podílet – až prý jak to dopadne. To byl programovým ředitelem ČT ovšem ještě pan Lambert. Výsledek se dostavil: producenti se dohodli s Novou a jednají s ní o uvedení dokumentu v několika hodinových pokračováních. ČT se teď prý bude snažit titul zase „získat zpět“. Bodejť ne, vždyť slibuje, že se může stát atraktivním příspěvkem do jednotvárné šedi televizního programu. Je to poněkud nepochopitelné počínání mimo jiné i s ohledem na fakt, že také veřejnoprávní televizi (kam dokument o Havlovi svým charakterem patří) rapidně klesá sledovanost. Statistiky uvádějí, že letos v červnu (kdy ještě nezačala plná sezona dovolených a s ní i obvyklý menší zájem publika o vysedávání u obrazovky) se dívalo na televizi nejméně lidí za uplynulých šest let. Sestupný trend se projevuje po celý letošní rok, proti loňsku poklesl čas strávený u obrazovky o celou čtvrthodinu. Opakované reprízy letitých, notně zaprášených titulů tohle skóre sotva vylepší. Tak proč nebyla přijata nabídka zajímavého dokumentárního cyklu? Bůhví, je to téměř podobná záhada, jako proč řediteli ČT nevadí milicionáři.

Když byla řeč o reprízách, dodejme, že nikoli každý snímek musí být nutně obalen vrstvou prachu. Pozorná probírka archivu se vyplatí. Třeba téměř deset let starý dokument Judity Křížové To není depka, ale deprese (2. srpna) měl i teď publiku co říct. Jednak problém, jemuž byl věnován, trvá, jednak jde o snímek vzácně působivý, k tématu přistoupil citlivě a k pacientům empaticky. Autorka je přiměla, aby s obdivuhodnou otevřeností vypovídali o spouštěcích mechanismech a tíživém průběhu choroby i o cestách k uzdravení. V přístupu režisérky se sice chvílemi střetávala zřejmá autorská ambice vytvořit umělecký dokument s informativně-osvětovým posláním snímku (zde velmi důležitým), ale konečnému vyznění to vcelku neuškodilo.

Autorka je filmová a televizní publicistka