číslo 35 / 2007

Rozhlas Plus

Češi v zahraničí

Pravidelně jednou za měsíc přinášíme příběhy Čechů, které jejich životní osudy zavály do různých koutů světa. Rubrika Češi v zahraničí vychází ze stejnojmenného pořadu Českého rozhlasu 7 – Radio Praha.

Do Palestiny musel doplavat

Když v roce 1938 utíkal před nacisty z Ostravy, bylo mu dvacet let. Do Palestiny doslova doplaval, protože jejich loď se po britském ostřelování potopila. O deset let později v Izraeli spolu s Maxem Brodem založil československo-izraelskou společnost a kontaktům mezi oběma zeměmi se věnuje dodnes. V Tel Avivu působí Chanan Rozen (1918) jako generální honorární konzul České republiky. Za šíření jejího dobrého jména ve světě mu byla letos udělena cena Gratias agit.

Poté, co 19. června předal ministr zahraničí Karel Schwarzenberg poslední z letošních cen Gratias agit, přistoupil k mikrofonu v pražském Černínském paláci drobný starý muž – devětaosmdesátiletý Chanan Rozen z Izraele, aby za prestižní ocenění poděkoval. „Nezastírám své vzrušení a jménem mým a jménem všech laureátů ceny mohu říci: Neočekávali jsme vyznamenání. Ale také nezastírám, že je to příjemný pocit, když to, čemu člověk věnoval kus života, je oceněno a sloužilo k dobru věci,“ řekl dojatý Chanan Rozen.

Ostravský chachar

A dobru věci, jak říká, slouží Chanan Rozen už desítky let. A to nejen v Izraeli, kde v době vzniku izraelského státu v roce 1948 založil Ligu přátelství Izrael – Československo. Ta se až do šestidenní války, kdy byla její činnost pozastavena, podílela například na vysázení Růžového sadu v Lidicích, zprostředkovala účast izraelských hudebníků na Pražském jaru nebo naopak zvala československé umělce do Izraele.

Po roce 1990 byla společnost obnovena a Chanan Rozen stojí dodnes v jejím čele. Spolek pořádá výstavy, koncerty, přednášky i vědecká sympozia, věnovaná česko-izraelským vztahům. Chanan Rozen má ale i zásluhu na tom, že v jeho rodné Ostravě dnes stojí památník Židům zavražděným během holocaustu, každoročně zajišťuje účast izraelských dětí na mezinárodní výtvarné soutěži v Lidicích a jako honorární konzul pomáhá českým občanům v Izraeli. Za to vše získal i několik ocenění: v roce 1998 mu například tehdejší prezident Václav Havel propůjčil Řád bílého lva. A co Chanana Rozena i po šedesáti letech stále poutá k jeho bývalé zemi? „Je to má rodná vlast. Jsem ostravský chachar, narodil jsem se v Ostravě, kde jsem prožil prvních téměř dvacet let svého života,“ říká.

Po záboru Sudet v roce 1938 Chanan Rozen spolu svými dvěma bratry ilegálně připlul do tehdejší Palestiny. „Bylo to v zimě, vládlo bouřlivé počasí a my pluli na pirátské lodi z Černého do Středozemního moře. Nikde nás nechtěli přijmout, až jsme se konečně octli v Palestině.“ Tam už čekal další bratr, který byl jedním z prvních pionýrů českého židovstva z historických zemí. Odcestoval v roce 1926 a již v příštím roce doprovázel prezidenta Masaryka při jeho historické návštěvě v Palestině. „Byla to první hlava státu, která navštívila židovské budovatelské dílo, renesanci židovského národa,“ zdůrazňuje Rozen.

Období první republiky je mu vůbec hodně blízké. „Masaryk byl první státník, který uznal židovskou národnost. Předtím jsme museli optovat buď k německé, nebo k české národnosti,“ připomíná.

V moři už jsem byl

V Izraeli dnes existuje více než šedesát organizací propagujících spolupráci s různými národy. Liga přátelství Izrael – Československo, u jejíž kolébky stál Chanan Rozen společně s Maxem Brodem, byla první. „Byl to výraz pocitů k českému lidu a nezištné pomoci, kterou nám Československo poskytlo v nejhorších, nejtěžších dnech v bojích o naši samostatnost.“

Jedním z těch, komu Chanan Rozen v Izraeli pomohl, je i nynější místopředseda Senátu Petr Pithart. „Poznali jsme se za dramatických okolností. Začátkem srpna 1968 odjela do Izraele organizovaná skupina mladých novinářů, publicistů, spisovatelů a studentských vůdců a po skončení třínedělní práce v kibucu nás za odměnu čekala cesta po Izraeli. A do toho přišel 21. srpen, který změnil naše životní dráhy,“ vzpomíná Pithart.

Česká skupina se ocitla v Tel Avivu, kde se jejích členů ujímali různí lidé. Mezi těmi nejobětavějšími a nejlaskavějšími byli Rozenovi. Právě v jejich bytě našli Pithart a jeho žena útočiště.

„Chanan Rozen se celý život mimořádně angažoval ve prospěch československo-izraelského přátelství. Jeho životní příběh patří k nejtěžším, jaké mohli Židé prožít. Útěk v poslední chvíli, bloudění po Dunaji, po Středozemním moři, ostřelování britským dělostřelectvem,“ líčí Pithart. Od té doby prý Rozen nemá rád moře. „Jednou jsme byli na výletě a on se k němu nechtěl ani přiblížit. Když jsem se ptal proč, řekl: Já už jsem tam byl,“ líčí Pithart.

Chanan Rozen do Česka často jezdí. Účastní se všeho, co se týká připomínky ostravských Židů. „Musím přiznat, že jsem dlouho nevěděl, že největší síla Židovstva v Čechách nebyla v Praze, což si asi všichni myslí, ale v Ostravě,“ říká Pithart. Z Ostravy odjel také vůbec první pokusný transport Židů do tehdy ještě neexistujících likvidačních táborů. Chanan Rozen se hodně zasloužil o to, že v Ostravě byl postaven památník lidem tohoto transportu do Niska. „On se vůbec zasloužil o spoustu věcí. Vzhledem k jeho věku je to úžasné. A pro mne pořád zůstává prototypem moudrého starého Žida, který si zachovává jemný humor a vždy v něm nakonec převládne optimista,“ dodává Pithart.

MILENA ŠTRÁFELDOVÁ

Další informace a příběhy: www.krajane.net

(Příště v TR č. 39/2007)

Foto Martina Stejskalová 

Cenu Gratias agit uděluje ministr zahraničí oso bnostem a organizacím, které se výrazně podílely či podílejí na šíření dobrého jména České republiky v zahraničí. Spolu s Chananem Rozenem ji letos obdrželi mimo jiné režisér Miloš Forman, španělský novinář a překladatel Fernando de Valenzuela Villaverde či vietnamská bohemistka Nguyen Thi Mui