číslo 35 / 2007

Jak to vidí

Rudolf Křesťan, publicista

Prázdninové repete

„Nezapomeňte si o prázdninách opakovat!“ Touto nabádavou větou se s námi loučíval nejeden z učitelů hned po rozdaném vysvědčení. Vnímali jsme vyřčenou výzvu jen povrchně. Jedním uchem dovnitř, druhým ven. Už jsme se viděli v proudu bezstarostného letního času. Neuvědomovali jsme si, že vyřčená slova jsou cennou přípravou i pro naši dlouhodobější budoucnost.

Také v dospělosti nás totiž každoročně v létě provází opakování. Abychom to měli pohodlnější, nemusíme si už opakovat sami, nýbrž je nám opakováno. Děje se tak u televizorů a rozhlasových přijímačů. V tomto období je nám tradičně nabízeno vysílání už odvysílaných pořadů. Programové repete se stalo nedílnou součástí červencového a srpnového vysílacího kalendáře.

Odhlédnu-li od rčení, že opakování je matka moudrosti, zřejmě existuje ještě několik dalších důvodů k prázdninovému znovuzařazování některých pořadů. Svou roli jistě hraje motiv ekonomický, tedy snaha o opětovné využití už natočených děl. Ovšemže to lze chápat – v lepším případě – i jako nabídku divákům a posluchačům, kterým původní vysílání uniklo. K praktickým důvodům pak patří i skutečnost, že pro aktuálnější letní natáčení nebývají k dispozici mnozí z potřebných účinkujících. I oni se oddávají létu: ať už na vzdálených ostrovech, či v Ostrově u Karlových Varů.

Jestliže část veřejnosti pohlíží na letně opakované pořady spíše skepticky, je možné, že herci, kteří v nich vystupují, to naopak berou kladně a rádi se na sebe konečně podívají. Často obsazovaní herci, zpěváci, moderátoři a komici jdou v průběhu roku z pořadu do pořadu, a tak nemají čas se na výsledky svého konání soustředit v roli diváků. Až o prázdninách. Je psychologicky dokázáno, že pro mnohé z tvůrců i herců je sledování pořadu ve chvíli, kdy je vysílán, byť třeba v repríze, něčím zcela jiným a autentičtějším než osamocené sledování nějaké soukromé nahrávky téhož pořadu jen tak pro sebe.

Bývá zvykem opakovat pořady, která při premiéře provázela slušná sledovanost. Proto nechápu, proč se v létě znovu nevysílají také některá dramatická hokejová utkání. V premiérovém vysílání poutala značný divácký zájem, tak proč se nepodívat na zajímavý zápas znovu? Výsledek je sice už známý, ale to není žádný argument. U opakovaných Shakespearových her se taky už předem ví, kdo vyhraje, případně že vše skončí remízou.

Může-li být v době vedřin reprízována silvestrovská estráda, proč ne hokej, krasobruslení, lyžování a metaná? V horkých dnech by to mohlo být osvěžující. Ano, je ještě spousta možností v zájmu zdokonalování letního repete.

Stejně jako puška opakovačka přinesla svého času mnoho nového do vojenské výzbroje, také mediální opakovačka má co nabídnout. Divák dostává například možnost zjistit, jak ten který herec vypadal před lety. Stejná konfrontace je nabízena i samotným účinkujícím. Vzhledem k tomu, že občas bývá reprízován i některý z bývalých televizních pořadů Nedělní ráno, na nichž jsem se po deset let podílel jako scenárista a moderátor, mohu podat osobní svědectví, že při jednom z nedávných opakování jsem si uvědomil, že sako, které jsem měl na obrazovce, bych možná mohl ještě nosit. Vyndal jsem ho ze skříně, ale hned po zjištění, že ho už nedopnu, jsem ho zase odložil.

Nic se nemá přehánět, jinak bychom ztratili pojem o reálném čase a o dějinném úseku, v němž se právě vyskytujeme. Takový televizní přístup byl s nadsázkou dokonale vyjádřen v německém filmu Goodbye, Lenin! Hrdince příběhu promítali její blízcí z videa pořady z její milované Německé demokratické republiky, která už neexistovala, ale protagonistka příběhu si pořád myslela, že ještě ano.

Letní rozhlasové a televizní opakování se stalo běžným jevem. Stejný princip se zatím kupodivu neobjevil v tištěných médiích. Copak jejich tvůrci a vydavatelé novin a časopisů nebyli v žákovském věku nabádáni ve škole, aby si o prázdninách taky opakovali?

Optimistickým vysvětlením by mohlo být, že tištěná média si i v létě potrpí na původnost. Naopak z hlediska pesimistického lze vyslovit domněnku, že pořád platí Čapkův aforismus, že není nic staršího než včerejší noviny. Potíž může být v tom, že na rozdíl od televize a rozhlasu, v nichž kromě aktuálních pořadů existují i nadčasové, které se pak dají zopakovat, většina tištěných médií rezignovala na možnost časového přesahu. Teď, teď, teď. A za tím – zeď!

Z hlediska aktuální žurnalistiky je to pochopitelné, ale výsledně nepraktické pro případné opakování textů a snímků v letním období. Co takhle reprízovat pěkně napsanou únorovou předpověď počasí? Případně zdařilý snímek z vánočních trhů či z mikulášské nadílky? Dokonce i nejeden z předvolebních komentářů by měl po znovuotištění svůj půvab pro čtení někde na lehátku ve stínu.

Zákonitosti léta však dopadají i na noviny a časopisy. Zatímco rozhlas a televize reprízují některé pořady, noviny opakují v tomto období letitá témata. Vděčným a osvědčeným námětem v okurkové sezoně je například příšera z Lochnesského jezera, případně UFO, hubnutí, celebrity u moře, dále pak prominentní chalupy a lupy – jak ve vlasech, tak i v bankách.

Zpětně děkuji všem svým učitelům i učitelkám za to, že zásluhou jejich předprázdninových slov o opakování jsem byl směrován nejen k učební látce, nýbrž zároveň bezděčně připravován i na budoucí posluchačské a divácké mediální opáčko. To není vše. Když už jsem u opakování – zmíněné jedinečné letní dva měsíce mi každoročně připomínají i prázdniny z mého dětství, které bych – kdyby to šlo – někdy rád taky reprízoval.