číslo 36 / 2007

Televizní glosář

...AGÁTY PILÁTOVÉ

Vesmír – bojiště studené války

Skromnou letní nabídku premiér obohacuje britský seriál Závody v dobývání vesmíru; kvalitu projektu ani příliš nezpochybňuje žánrový „kočkopes“, tj. žánr tzv. hraného dokumentu. Část Souboj o přežití (14. 8.), věnovaná vyslání prvního člověka do vesmíru, znovu potvrdila serióznost i slušnou úroveň cyklu. Fakta si lze ostatně snadno ověřit, na několika fiktivních dialozích tolik nezáleží. Z dramatických okamžiků souboje, v němž šlo opět o prvenství, vyšli, jak známo, vítězně Sověti, i když jen o pár dní: Jurij Gagarin pohlédl v dubnu 1961 na naši planetu z dálky jako první a vyslal zprávu o svém úžasném zážitku do světa. Film stejně jako ostatní díly cyklu podal vedle líčení napínavého běhu do cílové rovinky smutné svědectví o tom, že i vesmír se stal bitevním polem studené války. Hlavní motivací téměř všech výbojů na tomto poli bylo horečné soupeření dvou velmocí (a politických systémů) i nevyslovené, ale zřetelné hrozby vysílané na druhou stranu železné opony. Seriál naznačuje, co tato přetahovaná stála leckdy zbytečně utracených lidských životů i peněz. Šokující poznatek.

Prověrku času spolehlivě ustála repríza dokumentu Olgy Sommerové Moje 20. století (16. 8.). Pro přesvědčivost jeho výpovědi se staly spolehlivou oporou především protagonistky snímku, tři významné osobnosti uměleckého světa – Lenka Reinerová, Adriena Šimotová a Soňa Červená. Osvědčily se jako poutavé vypravěčky svých životních příběhů i aktérky a komentátorky dějů neklidného minulého století. Ani konfrontace mladických snů a představ s životní realitou, kterou nabídl Viktor Polesný v snímku Dvanáct – Po čtyřiceti letech (18. 8.), si nevedla nejhůř, i když po letech z něho zřetelněji než před pár lety čněla konstrukce, což snímku ubralo na přirozené životnosti a chvílemi působil poněkud zdlouhavě. Pravidelný nedělní Večer na téma… přišel s nosným nápadem: dokumentárním pásmem o sourozeneckých dvojicích s názvem Jedné krve (18. 8.). Jako obvykle se tu uplatnil archiv (pěkné vyprávění mimořádných výtvarnic sester Válových, konvenčněji pojednaná zpověď jednovaječných dvojčat, které se poprvé setkaly v padesáti letech, portrét Petra Ulrycha, jemuž sekundovala trochu upozaděná sestra Hana, atd.). Nakonec však přece jen nejsvěžeji vyzněla jediná premiéra – kratičký film Martina Pátka Steinovy o muzikantské dvojici sester, které nenápadně, o to však výrazněji obsazují první příčky hudebního žebříčku svého žánru. Jenže – který žánr to vlastně je? Film se zmiňuje i o nesnadné zařaditelnosti svérázné miniskupiny, hlavně však nechává zpívat a mluvit obě mladé ženy, jejichž obsahově originální a hudebně nevšední písničky si stále víc podmaňují publikum.

Autorka je filmová a televizní publicistka