číslo 36 / 2007

Jak to vidí

Jaromír Štětina, senátor

Marťanská sféra zájmů

Šestého srpna zaznamenaly radary gruzínské armády tři porušení výsostného gruzínského vzdušného prostoru. V krátkých intervalech za sebou přeletěla stíhačka Su-25 hlavní hřeben Kavkazu a vrátila se po několika minutách zpět nad území Ruska. Není dosud známé, zda to bylo ve všech třech případech totéž letadlo, či to byla letadla dvě nebo tři. Při třetím letu dosáhlo letadlo nejjižnějšího bodu svého letu: 42°04?? severní šířky a 44°14?? východní délky. Vypustilo raketu, která dopadla nedaleko vesnice Tsitelubani asi 60 kilometrů od hlavního města Tbilisi. Raketa nevybuchla a v poli, kam dopadla, se roztříštila.

Rusko tvrdí, že vzdušný prostor Gruzie neporušilo a žádnou raketu nevystřelilo, navzdory tomu, že mezinárodní litevsko-lotyšsko-švédsko-americká vojenská komise raketu prozkoumala a potvrdila, že letadlo přiletělo z ruského území.

V okamžiku, kdy se mezinárodní veřejnost včetně Rady bezpečnosti OSN začala zajímat o původ letadel a rakety, nezbylo nezúčastněným pozorovatelům než usoudit, že to pravděpodobně byla raketa marťanská. To ovšem nechce ruská strana připustit, porušení ruského vzdušného prostoru Marťany by bylo příliš urážejícím záhlavcem pro atomovou supervelmoc. Proto tvrdí, že si raketu do pole u Tsitelubani přitáhli Gruzíni sami.

Jako by si Marťané území Ruské federace obzvlášť oblíbili. V devadesátých letech marťanské stíhačky typu Suchoj bombardovaly čečenské vesnice a nic nedbaly prohlášení ruského letectva, že s tím nemá nic společného. Ještě o pár let dříve to byli marťanští vojenští odborníci, kdo pomohl abcházským separatistům ukrást Abcházii Gruzínské republice, byly to marťanské náklaďáky, které z ruské Soči vozily do Abcházie zbraně, které porazily gruzínskou armádu. V Náhorním Karabachu to přeci byli Marťani, kdo pomáhal z  Mardakertského okresu vystěhovávat Armény. Ani tady s tím přece neměla Moskva nic společného. V devětadevadesátém kdosi vyhodil do povětří obytné domy v Bujnajsku a Volgodonsku. Zlé jazyky se to snažily přišít onomu slovutnému dezinformačnímu oddělení Federální služby bezpečnosti na Lubljance, které prý chtěly z činu obvinit lstivé Čečence. Omyl. Domy do luftu vyhodili Marťani.

Mají ti Marťané ale zapeklité úmysly. Marťanská raketa, která dopadla u Tsitelubani, byla totiž raketa zvláštní. Podle ruské klasifikace se jmenuje Kh-58, v kruzích NATO ji nazývají AS-11 Kilter. Vyrábí ji ruský vojenský komplex Raduga. Je dlouhá 4,80 m, váží 640 kg. Je to raketa vzduch–země, má dolet asi 100 kilometrů a, což je pro naši marťanskou teorii nejdůležitější, je určena speciálně k ničení radarových stanic.

Vystřelení rakety určené k ničení radarových základen nese jisté prvky varování: nezačínejte si s námi, máme na mušce každého, kdo jen pomyslí, že by si nějaký ten radar na svém území chtěl postavit. Co když mají Marťani na mysli nejen Gruzíny, ale i nás a Poláky? Zaplať pánbů , že lídr Jiří Paroubek má tak dobře vyvinutou afinitu k Marťanům a ke spojenectví s nimi. Mohl by se u Marťanů přimluvit. Mohl by jim poslat třeba nótu, v níž bude stát: „Nás se vaše upozornění netýká. Český mírumilovný lid si žádnou radarovou stanici nepřeje. Avanturistické pokusy Gruzínů být samostatní, demokratičtí a nezávislí u nás nikdo neschvaluje. Nemáte, vážení přátelé z Marsu, ten nejmenší důvod nás považovat za ctitele radarových stanic.“

Marťani žijící v Česku by pak mohli poukazovat na slovanské a třídní kořeny svých kolegů na východě. Koneckonců, jak Gruzie, tak Česká republika stále patří do marťanské sféry zájmů.