číslo 37 / 2007

Televizní glosář

...AGÁTY PILÁTOVÉ

Čáry máry na Špilberku

Při výběru zábavy pro letní sobotní večery nemá Česká televize příliš šťastnou ruku; nekonečný prázdninový seriál „Karlů Gottů v Lucerně“ sice vystřídala například kouzelnická show Karla Bushe Magický Špilberk (25. srpna), nevyzněla však o moc lépe. Problém televizních pořadů s kouzelníky je mj. v tom, že obrazovka může poctivé řemeslo čar a kouzel snadno nahradit technikou. Divák to dobře ví, což výkonům kouzelníků nepřidává na věrohodnosti. Fantasy filmy jsou proti tomu ve výhodě, protože nic nepředstírají, zatímco Martin Dejdar na Špilberku stále pábil s trochu infantilním patosem: že uvidíme dosud nebývalý zázrak, a že se to všechno opravdu, ale opravdu děje před našimi zraky. Občas se čarodějnická produkce kombinovala s nepůvodními prvky reality show. A hlavně – nakonec to vlastně nebyla show Karla Bushe, ale spíš Daniela Landy (tak proč to v upoutávkách neříct naplno?), jehož magickými tématy a šerosvitem ozvláštněné, sugestivně přednesené písničky tu dominovaly.

Zato výročí 21. srpna televizi veřejné služby nestálo za uvedení významnějšího pořadu, třeba jen z archivu (kromě zmínek ve zpravodajství), ač jinak v létě archiv hojně a ne vždy nejobratněji využívá. Snad pouze 13. komnata Kamily Moučkové (24. srpna), spolehlivě otevřená zkušenou rukou Olgy Sommerové, připomněla srpen 1968 v souvislosti s životopisem protagonistky dokumentu. Díky ní, režisérce i moderátoru Janu Lacinovi patřila tato „komnata“ k těm zdařilým; přinesla pár zajímavých, dosud nepříliš známých faktů a dobových souvislostí a hlavně – nepřetékala srdceryvnými scénami, které lepší nevidět.

To režisér Tomáš Škrdlant v dokumentu Hledání moudrosti stáří (23. srpna) mnoho moudrostí nenašel, byť se zařadil do řady dotazovaných seniorů i sám, pouze připomněl, co nás všechny čeká. Moc radostně to nevyznělo, sociologicky laděná sonda nabídla nepříliš povzbudivou vizi stárnutí, jako bonus však přinesla aspoň záběry na oduševnělé (a dekorativní) tváře starců. A dobrala se i několika pěkných postřehů. („Čím déle jsme na světě, tím víc ztrácíme lidi, kterým můžeme říct: pamatuješ?“).

Mnohem příjemnější jsou Hudební toulky s Ladislavem Smoljakem, na něž se lze znovu vydávat vždy v neděli večer a dovědět se něco o českých muzikantech i místech, která je připomínají.

Autorka je filmová a televizní publicistka