číslo 37 / 2007

Navštivte

Gazdina roba lidovou písní protkaná

Gazdina roba Gabriely Preissové sice po první premiéře roku 1889 přes nadšení obecenstva vyvolala silnou nevoli české kritiky, ale přesto se zařadila do nepříliš obsáhlého zlatého fondu velkých českých dramat, která zůstávají stálou výzvou pro inscenátory.

Tentokrát se ke hře vrátilo pražské Divadlo Pod Palmovkou s dramaturgem Ladislavem Stýblem a režisérem Petrem Kracikem, aby ji inscenovalo jako „divadelní montáž“ lidových balad, hru, v níž osudový příběh o lásce a zradě svou vnitřní symbolikou nabývá rozměrů velké tragédie. Archetypální rozměr zdůraznilo tak, že bezcitnost a krutost vesnického společenství i vrtkavost lásky poměřilo lidovou poezií v písních, citlivě vybraných a autorsky dotvořených Daliborem Štruncem. Jako by se v nich, stejně jako v krojích, do nichž herce oblékly Zita Miklošová s Lucií Morávkovou, projevila skrytá duše venkovského společenství, které je v reálném bytí rigidně rozkastováno majetky a vírou přetavenou v předsudky a pokrytectví.

Inscenace je rámována společným zpěvním nástupem postav. Jejich sbor zvýrazňuje nadčasovost příběhu i omezenost lidských životů s jejich vášnivými vzněty a citovou zranitelností, ale také s jejich malostí a zlobou. Ne náhodou základní konstrukce scény, vymezující prostor hry (scéna Jaroslav Milfajt), využívá symbol kříže, připomínající jak Boha slitovného, tak mravní zákon, který je třeba ctít.

Hudební složka téměř „filmovým způsobem“ přispěla k posílení atmosféry inscenace a organizaci scén ze života venkovské komunity. Hra je ovšem založena především na napětí vznikajícím uvnitř milostného trojúhelníku. Mánek Mešjaný Jana Teplého v premiérovém obsazení (alternuje ho Petr Štěpán jh.) je vrcholným výkonem hercova dosavadního vývoje – jeho Mánek je mladistvě horkokrevný, něžný, ale i ješitný, vlastní nepevnost přebíjí chlapáckými gesty, strach z matky řeší dětinskou uhýbavostí a lhavostí. Náklonnost ke sklence prozrazuje jeho vnitřní rozbředlost. Na poměrně malé ploše je velice výrazný i Radek Zima, který v roli Evina manžela Samka přesvědčuje, že jeho dobrota a mírnost je jen pláštíkem pro ukřivděnou zatrpklost a kamenné srdce.

Jitka Čvančarová jh. svým zpěvem a krásou rozechvívá. Její Eva krajčířka je krásným obrazem čistoty, ale do značné míry postrádá dramatičnost – žije svým vnitřním světem, uzavřená do své představy a naděje. Její láska je absolutní, neslevuje, stejně jako je absolutní její skok do Dunaje, když se naděje na legalizaci vztahu s Mánkem a společný život v rodné vsi zhroutila. Jako režijní záměr je toto pojetí hlavní postavy pochopitelné, ale ve výsledku oslabuje působivost vypjatých sekvencí a tedy i celé hry. Naštěstí v divácích doznívá přesvědčivá úchvatnost a síla písní.

VÍTEZSLAVA ŠRÁMKOVÁ

Foto Divadlo pod Palmovkou