číslo 38 / 2007
Dívejte se
Biblické podobenství režisérky Chytilové
Filmy vypravěčsky náročné a významově nejednoznačné, inscenačně stylizované a ve vyznění povýšené k zevšeobecnění, se často stávají oblíbenými předměty sáhodlouhých rozborů, v nichž pisatelé zjišťují souvislosti, mnohdy netušené ani samotnými autory dotyčného díla. Platí to pro díla Jana Němce, Evalda Schorma, Pavla Juráčka a samozřejmě Věry Chytilové. Pozornost vzbudila již svou výrazově i obsahově anarchistickou tragikomedií Sedmikrásky, po níž následovalo „biblické“ podobenství Ovoce stromů rajských jíme (1969). Film uvede ČT 2 ve čtvrtek 20. září ve 21.40.
Režisérka,
s podporou kameramana Jaroslava Kučery a ve výtvarné i scenáristické
spolupráci s Ester Krumbachovou, si tu pohrává s běžnými žánrovými klišé,
aby je vzápětí převrátila do krajní stylizace a „neumělosti“, zvláště pak
herecké (jakoby zmechanizované pohyby i jednotvárná mluva prozrazují
návaznost na poetiku Studia Ypsilon, jejíž členové ve ve filmu vystupují). I
když se tu vyskytuje milostný trojúhelník i sílící náznak zločinu, kdy
zvídavá žena pátrá po tajemstvích záhadného muže, jehož podezírá, že je
masový vrah, výslednou podobu lze orientačně vnímat na úrovni parodie. Zde
konkrétně se jedná o následky neblahého prozření z dosavadního stavu
nevinnosti, jak to zachycuje Starý zákon v příběhu Adama a Evy. Odkazů na
tuto paralelu nalezneme dlouhý řetězec, počínaje hned úvodním zpívaným
textem o prvotním hříchu člověka (hudbu složil Zdeněk Liška).
Chytilová ani na okamžik nepomyslela na prvoplánovou taškařice z rodu Limonádového Joea, skládá vazebně složitou strukturu, která přebírá kompoziční i hlasové postupy opery. Původně režisérka zamýšlela takto pojmout (včetně zpívaných promluv) celý film, později však od tohoto úmyslu upustila. Jak záhy po premiéře napsal Jan Kučera v první rozměrné studii o tomto filmu, „věty nejsou intonovány, ale jen mluveny v tónině, poloze a rytmu naznačeném v notách“.
Významnou úlohu získává kompozice barev, upínající se především na kostýmy výrazně modelované jak ve střihu, tak v barevnosti, jasně svítivé a nelomené. Dominuje rudá, která se však ocitá v kontrastu s dalšími barvami, zvláště bílou. Vražedné úklady se rozvíjejí jako složitě vrstvené odkrývání jednotlivých barevných ploch oděvů a jejich příslušenství, třeba šerpy. Jak domýšlí Jan Bernard v zatím poslední rozměrné analýze, vyprávění logicky ústí do vize světa, kde již nejsou žádné barvy – barevně negativní pohled na vlnící se obilí se zcela vymyká „přirozené“ barevné škále.
Ovoce stromů rajských jíme je dílo zajisté výlučné, připouštějící různorodé oslovení: je zchátralé venkovské sídlo, obklopené neudržovanou zahradou, doopravdy připomínkou ráje? Vede poznání pravdy doopravdy k osvobození? I když přistoupíme na vypravěčskou osobitost, přece jen hlodá pochybnost, zda nakonec nepřihlížíme důmyslně matoucímu stylistickému cvičení, které si více či méně svévolně vykládáme podle míry svých potřeb, znalostí a intuice.
JAN JAROŠ
Foto archiv