číslo 38 / 2007

Televizní glosář

...AGÁTY PILÁTOVÉ

Malé radosti na sklonku léta

Podzimní dokumentární sezona začala docela nadějně premiérou snímku Martina Kubaly Tereza Podařilová – jeden rok s primabalerínou (1. září). Portrét přední sólistky Národního divadla měl promyšlenou koncepci založenou především na podmanivosti filmových záběrů. Sama protagonistka je navíc se sympatickou bezprostředností komentovala: vyprávěla o dětství a rodinném prostředí, o cestě k baletu, o práci na rolích. Z působivě formulovaných výpovědí nepřerušovaných „chytrými“ otázkami vyzařovala hluboká citovost, aniž musela znít velká slova. Vyprávění prozrazovalo přemýšlivý a zároveň emocionální přístup k práci a přerůstalo v inspirativní bilancování. Dominantní postavení tu však přece jen patřilo obrazu a hudbě, záběrům ze zkoušek a představení aspoň zčásti zachycujících některé velké role trojnásobné držitelky Thálie. Výkony, při nichž se tají dech. Tak to bývá u vrcholného umění.

Jak pracovat s archivem – což je alfa i omega prázdninového „reprízového“ programu –, tomu by se televizní dramaturgové mohli učit u Ondřeje Šrámka. Ve  Večeru na téma… Třikrát totéž není totéž (26. srpna) předvedl, jak to dělat kreativně, s vědomím kulturních souvislostí a přitom aktuálně. Do nedělního pořadu vybral z archivu tytéž scény ze slavných představení (Poprask na laguně, Brouk v hlavě, Ženitba či Hamlet) a povídal si o nich s tvůrci i divadelními teoretiky. Zazněly zasvěcené informace, hlavně však potěšily scény s vynikajícími herci. Ačkoliv některé archivní materiály už nesly známky opotřebovanosti, určitě to neplatilo o režijních koncepcích ani výkonech. Defilé pánů, jako jsou například Radovan Lukavský, František Němec, Pavel Landovský či Josef Vinklář, nemělo chybu.

Povzbudivě vyzněl i dokument Aleny Činčerové O neumírání (30. srpna), zvláště po několika předchozích víceméně pochmurných sociologických sondách do problematiky stáří, nemocí či smrti. Muži a ženy, které autorka oslovila, vyprávěli sice i o blízkosti smrti, kterou v té či oné podobě potkali, ale zněla v tom touha po životě a velká (zpravidla i reálná) naděje. Přitom tu nešlo o laciné utěšování, tyto lidi naučilo silné vůli a víře setkání se smrtí, a vypěstovalo v nich schopnost rozlišovat důležité od nepodstatného, hodnoty od povrchností. Autorka to naznačila i konfrontací osudů svých hrdinů s příběhem dívky, která se rozhodla z malicherné příčiny zemřít.

Autorka je filmová a televizní publicistka