číslo 38 / 2007

Rozhlas Plus

Rádio a lidé (19)
Seriál mapující osudy lidí a události spjaté s historií radiotechniky

Deset tisíc kilometrů kabelu

Werner von Siemens, kterému jsme se věnovali v předchozích dvou dílech našeho seriálu (TR č. 34/2007 a TR č. 36/2007), sice sestrojil telegraf, ale protože si od něj Prusko žádný neobjednalo, musel zkoušet štěstí ve světě. Objednávky se mu podařilo sehnat v Rusku.

Vynálezce se tam vydal v poštovním voze přes Königsberg (dnešní Kaliningrad). „Pevně jsem seděl na svém kufru tak, aby páteř tvořila pero, chránící mozek před prudkými nárazy kol na nepříliš dobrých silnicích. Kdo tak opatrný není, dostane jistě co nejdříve bolení hlavy. Člověk si na takový způsob cestování dost rychle zvykne, neboť to má také svůj půvab. Naučí se také spát v takové houpavé poloze a instinktivně předchází nerovnostem silnice účelnými protipohyby,“ zapsal si Siemens. Z Rigy pokračoval na saních do Petrohradu.

Jeho úkolem bylo realizovat telegrafní linky do Kronštadtu, Varšavy a Moskvy, a také do oblastí, kde se odehrávaly boje Krymské války. „O těžkostech, s nimiž bylo spojeno postavení těchto linek, je možno si učinit představu, uvážíme-li, že se musel všechen materiál s výjimkou dřevěných sloupů dopravovat z Německa, že v Rusku nebylo železnic a že všechny silnice byly přeplněny válečnými transporty,“ stýskal si Siemens.

Roku 1853 začala firma Siemens & Halske se stavbou ruské telegrafní sítě. Vedla od Finska ke Krymu a její délka činila asi deset tisíc kilometrů. S ruskou vládou byly uzavřeny i smlouvy o údržbě, proto také Siemens roku 1855 založil ruskou pobočku firmy v Petrohradu. Její vedení svěřil svému bratru Karlovi.

Siemens Brothers

Souběžně s tím se úspěšně rozvíjely také obchody s Anglií. Za tuto oblast byl odpovědný další Siemensův bratr – Wilhelm. Ten později přesídlil do Anglie a nechal si říkat Charles William Siemens.

Roku 1858 byla založena anglická pobočka Siemens, Halske & Co., která od roku 1865 fungovala pod názvem Siemens Brothers a zabývala se především výrobou a pokládkou podmořských kabelů. Ty byly od roku 1863 zhotovovány v prvním podniku firmy Siemens na výrobu kabelů ve Woolwichu na Temži.

Společně s Angličany položil Siemens i podmořský kabel Sardinie–Bona. Díky této práci získal bohaté zkušenosti. Ze studií elektrických vlastnosti podzemních vedení pochopil, že všechny vedlejší proudy rušící telegrafování je nutné co nejlépe eliminovat. To vedlo i k prvnímu použití kondenzátoru v kabelové telegrafii, bez kterého by nebylo možné se na dlouhých zaoceánských linkách rychle a spolehlivě dohovořit.

Vedle Ruska a Anglie nabývalo stále víc na významu i Rakousko. Roku 1879 založila firma Siemens & Halske ve Vídni pobočku pro obchod s jihovýchodní Evropou. Neúspěšný byl naopak pokus dobýt americký trh. Společnost, kterou zde roku 1892 Siemens založil, byla po několika letech zrušena.

Vážený továrník

Roku 1866 Siemens zásadně zdokonalil dynamo. Tím dosáhl úsporné výroby a rozvádění velkého množství elektrické energie. Na rozdíl od ostatních výzkumníků pracujících souběžně na tomto problému rozpoznal ekonomický význam svého vynálezu. Díky úsilí o levnější a rozsáhlejší výrobu elektrického proudu přispěl i k zavedení elektrického osvětlení, které zahájil Edison v Americe. Ve svých berlínských dílnách se Siemens snažil nahradit těžké galvanické baterie pro železniční signální službu magnetoinduktory. Použil kotvy ve tvaru dvojitého písmene T, které vyrobil ze železných válců.

Výroba se postupně rozšiřovala. Siemens se stal váženým továrníkem s týmem o sto čtyřiceti lidech. První dynamo vystavil na pařížské světové výstavě. K tomu, aby ho zde předvedl, se ovšem nedostal. Roku 1867 si firma Siemens zajistila zhodnocení svých vynálezů dynama pomocí patentů v Německu a Anglii a mezinárodně je řádně předvedla.

Halskeho odchod

Na pařížské výstavě Siemens prorokoval, že proudem dynama se budou ve velkých městech pohánět pouliční dráhy, že se díky němu budou osvětlovat města a majáky, že bude pohánět velké pracovní stroje a že se silný elektrický proud povede do Berlína ze vzdálenosti osmi devíti mil z hnědouhelného revíru. Když začal tyto představy dále rozvíjet, jeho starý přítel a společník Halske se jich zalekl a roku 1868 ze společnosti vystoupil. Zdálo se mu, že se firma příliš rozrostla.

„Halske viděl znesvěcení milého závodu tím, že v něm mají poroučet a vésti práci i cizí lidé. Již přijetí účetního mu působilo bolest, nemohl překonati myšlenku, že dobře zorganizovaný závod bude i bez něho žít a pracovat,“ píše Siemens ve vzpomínce na milého a věrného přítele, jenž s ním vybojoval první úspěchy.

Firma Siemens a její pověst již byly tak velké, že jistý americký miliardář, který si objednal dvojitý kabel, odmítl přijmout Siemensova zprostředkovatele k uzavření smlouvy s tím, že má ve firmu plnou důvěru, a velikou splátku poslal předem.

Siemens se osobně dožil pyšného triumfu, když jej berlínská akademie věd jmenovala svým členem za zásluhy „o přeměnu pracovní síly v elektrický proud bez užití permanentních magnetů“. V přijímací řeči vynálezce prohlásil: „Není úkolem vědy, aby upokojovala pud po vzdělání omezeného počtu svých vyznavačů, ale aby zvětšovala poklad vědění a dovednosti celého lidského pokolení a tím lidstvo povznášela k vyšší kulturní úrovni.“

MIREK FIALA, e-mail: vlad.fiala@quick.cz

Snímky archiv

(Pokračování v TR č. 40/2007)