číslo 38 / 2007

Pořiďte si

Intimní trialog Tara Fuki

Jednu z nejzajímavějších hudebních formací na české scéně, violoncellové duo Tara Fuki, tvoří Andrea Konstankiewicz-Nazir a Dorota Barová. Vesměs polsky nazpívanými skladbami už naplnily tři alba (to nejnovější, Auris, vyšlo před nedávnem), získaly cenu Akademie populární hudby, s úspěchem koncertují – v posledních letech spíš v zahraničí než doma. I když – co znamená v případě těchto dvou mladých žen „doma“… Obě mají polské předky, Dorota žije v Brně, Andrea se provdala do Francie. V říjnu se chystají do Španělska: Tara Fuki se totiž jako první z České republiky zúčastní prestižní přehlídky WOMEX, nejvýznamnějšího veletrhu world music na světě. A tak jsme se zeptali: jedné z členek dua, Andrey:

Jak jste se na WOMEX „kvalifikovaly“?
Poslaly jsme do Sevilly naše cédéčka, životopisy a seznam zahraničních festivalů, na kterých jsme vystupovaly. Jelikož to nebyl žádný výstavní materiál v barvě a na křídovém papíře, domníváme se, že porotu oslovila hlavně naše muzika. Slyšela jsem, že porotci vybírali pětatřicet účinkujících ze čtyř stovek kapel. Vzhledem k tomu, že Tara Fuki nehrají čistě etnickou hudbu, je to pro nás veliká pocta.

Na veletrhu budete hrát pro novináře, vydavatele, promotéry, muzikanty, zkrátka pro zástupce hudebního průmyslu. To bude asi o dost jiné vystoupení než ta pro běžné publikum?
Určitě nebude snadné vytvořit atmosféru, kterou pro náš intimní trialog s publikem potřebujeme. Po dvaceti minutách hraní začne na jiném místě další prezentace a obchodníci se budou přesouvat, aby toho stihli co nejvíc. Takový průchoďák k naší muzice nesedí.

Porota prý ve vaší tvorbě ocenila zvláště prvek dobrodružství. Připadáte si jako hudební dobrodružky?
Ano i ne. Baví nás vydávat se do neznáma, i kdyby to mělo být třeba jen do vlastního nitra. Nejde sice o život, ale určité riziko tu je. Největší dobrodružství zažíváme při improvizacích, byť to tak zvenku třeba ani nemusí vypadat.

Letos jste přišly s novým albem Auris, které se od předchozích liší účastí řady hostujících muzikantů. Chtěly jste nový zvuk, nový výraz?
Na album Auris jsme chtěly napsat písničky i pro jiné nástroje, než jsou ty naše. V podstatě jsme violoncella odsunuly do pozadí a výrazové těžiště jsme přenesly k hlasům a jiným akustickým nástrojům. Chtěly jsme rozšířit hudební prostor Tara Fuki a přizvat do něj další muzikanty, obléknout každou píseň do jejího vlastního šatu.

Využití studiových možností je jedna věc, koncerty jsou věc druhá: neuvažujete o rozšíření sestavy, abyste svou bohatší tvář prodaly?
V nejbližší době asi ne. Zatím se nám zdá, že i s dvěma celly se dá udělat hodně muziky. Ještě jsme určitě nevyčerpaly všechny své možnosti.

Od svých začátků zpíváte polsky. Na starším albu Kapka jste ovšem užily také češtiny a francouzštiny. Auris je už opět zcela „polský“. Nenapadají vás česká slova?
(smích) To není tím. Texty na Auris napsala tentokrát Dorotka, které je polština bližší, já sama. jsem už k nim neměla co dodat. Dalších jazyků nebylo potřeba.

Od vaší spoluhráčky Doroty Barové vás dělí dva tisíce kilometrů. Jak vlastně Tara Fuki fungují? A je bezprostřední komunikace mezi muzikanty bezpodmínečně nutná?
Určitě, právě na ní muzika stojí. Protože s Dorotkou trávíme spoustu času na cestách, máme společné zážitky a prožitky a o těch ostatních si můžeme alespoň povídat. Pořádáme soustředění, zkoušíme intenzivněji a v delších blocích. Jsme spolu, i když bydlíme daleko od sebe.

Jak vás vnímají v Evropě – jako český, polský, nebo snad francouzsko-český soubor? A jak se cítíte vy?
V zahraničí nás považují za představitelky soudobé hudby z České republiky. Samy se cítíme jako Češky, ať už zpíváme jakýmkoli jazykem.

Byly jste vyhlášené hostováním ve stylově rozličných souborech. Udržujete si stále muzikantské „vedlejší poměry“?
Dorotka nyní hostuje s jazzovým kvintetem Vertigo. Kromě toho účinkuje v divadle Neslyším a možná obnoví skupinu Asyl Akt. Já teď nejčastěji spolupracuji na roztodivných hudebních i nehudebních projektech mého dvouapůlletého syna.

A kam se ještě letos s Tara Fuki chystáte?
Kromě Španělska také do Německa, Francie a v říjnu na šňůru koncertů v České republice.

MILAN ŠEFL

Foto Bohdan Holomíček