číslo 39 / 2007

Jak to slyší

Marie Boková, publicistka

Ohlédnutí za „vltavsko-italským“ létem

Letošní kombinace nejlepších repríz a nových cyklů byla pro prázdninový poslech Vltavy opravdu šťastná. Všestranně koncipovaný Italský rok provázel posluchače v pozoruhodných podobách: originální výuka italštiny – po zážitcích kulinárních a operních – se opírala o skvělé Vasariho životopisy malířů, sochařů, architektů. Vítaný byl i stále i svěží Munzarův Casanova na dobrodružném útěku z olověných kobek. Sobotní Rozhlasové jeviště nabídlo letní přehlídku italských veseloher a tragikomedií pod příhodným titulem Chléb, láska a žárlivost.

Jejím završením byly variace na výstupy středověkých komediantů proslulého autora Daria Fo – Misteria buffa. „Italský“ dramaturg Hynek Pekárek (jehož jsme mohli slýchat v Italské kuchyni) vybral z tohoto díla tři morality o zázracích Ježíše Krista, vyprávěné těmi nejubožejšími: slepým, chromým, poníženým – ale také ďáblem. Zvláště ten, v mistrovském podání Borise Rösnera, se přímo vyžívá v líčení svatby v Káni Galilejské a blouznivé ódě na radosti života, jež skýtá dobré víno. Nejpůvabnější jsou ovšem maminkovské rozhovory Marie s Ježíšem. To je čiré potěšení z trojí hry: Rösner hraje komedianta na tržišti, který hraje Ďábla (ušlechtilým a ublíženým Andělem je tu Josef Somr), předvádějícího starostlivou matku a hodného syna na svatbě, kde právě došlo víno... Drsnější druh zábavy skýtá Slepý (Somr) a Chromý (Rösner), uzdravení jaksi nedopatřením – pouhým Ježíšovým pohledem. Zatímco naivnější slepec se raduje z toho, že vidí, cynický a chytřejší mrzák tento zázrak proklíná: vždyť se budou muset začít živit prací, ne žebrotou jako dosud. Opravdu drastický příběh okradeného a zmučeného venkovana, který se užuž věší, když vejde Ježíš a dá mu dar jazyka, vytvořil Josef Somr opravdu subtilně, s velkým pochopením. V režii Michala Pavlíka uvedl tyto tři miniatury Josef Červinka svým podmanivým, nenapodobitelným způsobem. (Připomeňme ještě, že poprvé se u nás Mysteria buffa objevila – zcela neuvěřitelně – za totality, počátkem osmdesátých let, díky odvaze a vynalézavosti Divadla na provázku, se strhujícím výkonem Petra Oslzlého.)

Ozdobou Italského roku – vedle Českého Říma a dalších zajímavých pořadů – byla dramatizovaná dvacetidílná četba z monumentálního románu Karla Schulze Kámen a bolest. Michelangelovské obrazy pod názvem V zahradách medicejských režírovala Markéta Jahodová s vynikajícím Ladislavem Mrkvičkou a dalšími herci.

K létu patří bohužel i výročí 21. srpna. Velmi případné bylo proto zařazení Landovského Objížďky, již natočil 1994 Ivan Chrz v Pekárkově dramaturgii. Přesně postihl nemilosrdný autorův výsměch tuposti, zbabělosti, malosti doby – možná překvapivě stále aktuální.