|
|
 Jan
Svačina,
televizní publicista
V novém kabátě
Pustí-li se Česká televize do změn, jsou to zpravidla změny
k horšímu. Stejně neblahým pravidlem je, že většina inovací,
jimž Jiří Janeček a spol. v posledních letech věnují své
manažerské úsilí, se týká daleko častěji formy, prezentace a
propagace vysílání, než zkvalitňování jeho obsahu. Pravidelné
chaotické proměny vysílacího schématu jsou standardním
příkladem takových snah. Přidružené teleshopingové aktivity,
korunované nedávným nápadem vydávat zbytečný reklamní
čtrnáctideník ČT+, pak názorně dokumentují jejich patologickou
podobu.
Možná méně nebezpečným, ale neméně samoúčelným počinem se
zdála být i předem oznámená proměna grafické podoby, kterou
Česká televize připravila na začátek letošního září. Zvlášť,
pokud by proběhla v duchu zažitého připodobňování se
dryáčnictví komerčních televizí. Očekávání nejhoršího se však
tentokrát nenaplnilo. Nový vzhled je až překvapivě střídmý a
nebulvární. Svou výtvarnou čistotou a přehledností efektivně
sjednocuje tvář celého vysílání ČT a zároveň předznamenává
kýžené zacílení jednotlivých kanálů. To vše v duchu seriózní
modernosti.
Potřeba veřejnoprávní televize pro optimální fungování a
v poslední řadě zachování duševního zdraví společnosti bývá
tradičně zpochybňována z ideologické zaslepenosti nebo ze
zištných politických důvodů. Privatizační útoky na Českou
televizi vedené z těchto pozic se zatím vždy podařilo ustát.
Otázkou je, bude-li mít smysl ztotožňovat právo veřejnosti na
tuto službu s existencí České televize i ve chvíli, kdy dojde
na věcnou diskusi o tom, zda a jak své zadání plní.
Nutnost kvalitativní inovace programu, která bude důsledně
respektovat výlučné postavení veřejnoprávní služby jako
alternativy komerční televizní nabídky, je stále zřejmější.
Nedávný prázdninový seriál sobotních archivních normalizačních
koncertů Karla Gotta je z tohoto hlediska stejným přízrakem
jako – zřejmě stejně nekonečná – vstřícnost ČT k pitvořícímu
se Miroslavovi Donutilovi či dokonce z Novy vyobcovaným
estrádním pokleslostem Karla Šípa. A dalším...
Začínat záchranu upadající restaurace přemalováním vývěsního
štítu a vyzdobením interiéru je možné. Bez zásadní změny
jakosti nabízeného menu to však budou vyhozené peníze. O České
televizi v novém kabátě platí totéž. |
