|
V
jakém světě žijeme?
Charismatické dokumenty Godfreye Reggia – či spíše úvahy o
stavu naší civilizace – mají dozajista mnohé příznivce, ale
nepochybně vyžadují značné soustředění a souzvuk s režisérovým
náhledem. Pro pojmenování závěrečné části volné trilogie o
stavu naší planety i života na ní si režisér Godfrey Reggio
opět vypůjčil slovo z jazyka indiánského kmene Hopi –
Naqoyqatsi (ve čtvrtek 27. prosince ve 21.45 uvádí ČT 2).
Slovo lze vykládat několika způsoby: život jako vzájemné
zabíjení, válka jako způsob života či násilí jako projev
civilizace. Ve svátečním vánočním čase je to určitě
příležitost pro zamyšlení.
Oproti předchozím částem (Koyaanisqatsi a Powaqqatsi) se
režisér znatelněji přiklání k experimentujícímu slohu. Jakoby
okouzlen možnostmi počítačové animace a trikového zpracování
vtiskuje celému vyprávění rozměr jakési ustavičně přítomné
iracionality, dané především častým užíváním iluze
prostorových průletů abstraktními strukturami. Autentické
záběry k nepoznání stylizuje převrácením do negativu (a
zejména barevný negativ nastoluje drasticky změněnou skladbu
barev). Často jsou prezentovány zpomaleně, s důrazem na
některý mžikový okamžik (zde získávající jakoby rozměr
věčnosti) a samozřejmě zbaveny původní zvukové stopy.
Hudební doprovod složil opět Philip Glass, jenž sice vychází z
jednoduchých minimalistických a monotónních melodií, jak je
známe z předešlých filmů, ale navíc je obohacuje dalšími
souběžnými tématy, zařazuje rozličné nástroje, až dospívá k
proměnlivé zvukové struktuře, spějící ke crescendu úderů ne
nepodobných výstřelům.
Ústřední téma filmu nejsilněji akcentuje závěrečná kapitola,
uvozená letící kulkou. Zahrnuje nejrůznější projevy násilí,
opět zpravidla zvrácené do negativního obrazu. Tak se rychle
vystřídají známé symboly (hřiby atomových výbuchů, zpomalené
záběry z automobilových srážkových testů) i překvapivě
navozované souvislosti. Třeba spatříme vlezle podbízivou
reklamou na jídlo s tupě rozesmátými tvářemi, postrádajícími
jakoukoli přirozenou emoci. Sdělení je jednoznačné: podmanění
člověka může postupovat libovolnou cestou; ostatně čím jiným
je unifikovaná stádnost smýšlení a spotřeby?
Jan Jaroš, filmový publicista
Foto archiv |