Číslo 28 / 2008.

V TOMTO ČÍSLE:.
Rozhovor s filmovým režisérem.
Dušanem Hanákem.

Přijatelná melancholie Jima Jarmusche

Americký režisér Jim Jarmusch se zařadil k legendám nezávislého filmu, i když už dávno patří k zavedeným autorům, které uznává nejen odborná veřejnost. Vypovídací ambice se mu daří slučovat s divácky přitažlivým tvarem, další se mu obsazovat známé tváře, které také těší, že se aspoň na čas vymknou obvyklým hollywoodským konvencím. K jeho posledním filmům náleží Zlomené květiny (ve středu 9. července ve 20.30 uvede ČT 2), opět věnované osamělým hrdinům. Tentokrát se zaměřil na pozdní navazování rodinných vazeb, zosobněné v hrdinově pozdním hledání matky svého údajně již dospělého syna.

Jarmusch využil postupů road-movie, tedy příběhu spjatého s cestováním a silnicí. Do hlavní role si vyhlédl Billa Murraye, jenž svého Dona obdařil vizáží již vyšumělého a jakoby životem unaveného proutníka, jenž v klidu přijímá, že jej opouští poslední přítelkyně. (A výsledná modelace v lecčems připomíná obdobně pojednaného chlapíka z filmu Ztraceno v překladu.) Zvěst, že by mohl mít nikdy nepoznaného syna, jej přiměje, aby se s kyticí v ruce vydal za pěticí dávných milenek – pomohl mu s tím kamarád, který vyhledal adresy. To Don ještě netuší, že jednu z žen nalezne až na hřbitově. Každá byla jiná a po mnoha letech, co je neviděl, se jejich odlišnost ještě zvýšila.

Donovo putování nepovídá ani tak o navštívených, různě reagujících ženách, jako spíše o niterných proměnách zprvu emotivně povadlého poutníka. Jarmusch, jenž se obešel bez akčních výjevů i dramatických zauzlenců, namíchal svůj jednoduchý příběh z přijatelných dávek melancholie. Vznikla posmutnělá, místy nahořklá komedie, která se vymyká obvyklým hollywoodským klišé.

(jš)