|
|
 Gipsy,
more!
Když před dvěma lety vyšlo debutové album čtveřice Gipsy.cz,
velmi obratně propojující romskou hudbu s hiphopem a popem,
asi jen málokdo předpokládal, že v předsudky zapleveleném
Česku získá výraznější ohlas. Jenže symbióza charizmatického a
ostřejší slůvko nehledajícího rapera Radka „Gipsyho“ Bangy,
přemýšlivého houslisty, novináře a romského aktivisty Vojtěcha
Lavičky a dvou příslušníků nejmladší generace muzikantské
rodiny Surmajovců se ukázala být atraktivní nejen mediálně a
nejen v české kotlině. Pohled do koncertního kalendáře na webu
Gipsy.cz je výmluvný: jen v prvních pěti měsících tohoto roku
skupina vystoupila v Belgii, Nizozemí, Dánsku, Maďarsku,
Slovinsku či v Polsku.
Její nové album Reprezent (vyd. Indies Scope Records)
doprovodila možná až poněkud okatá promotion s písní
komentující kauzu Čunek. Na desce působí závěrečná groteska o
politikovi, který nechal „bez vody vyrůst meloun“, neústrojně
především z hudebního hlediska, humor a ironie skladby s
novotvarem „načunkovat si“ naopak v rámci alba nepřekvapí. V
jiných písních si Gipsy, výhradní autor textů, s nadhledem
vyřizuje účty s daleko nebezpečnějšími šovinisty nežli je
bývalý starosta Vsetína, svou prostořekost a politickou
nekorektnost ale bez váhání směřuje i do vlastních řad: v
Dokud dejchám nebo Amen Savore – tentokrát už bez sarkasmů a
možná o to méně přesvědčivě – účtuje nepochybně nejslavnější
český Rom současnosti s pasivitou, lítostivostí i
nezodpovědností značné části příslušníků svého etnika.
Ani ta nejvtipnější zkratka či nejodvážnější jízlivost v
Gipsyho textech ale nezastíní hudební složku nového alba,
vedle kterého působí byť v zásadě vydařený debut projektu jako
chudý příbuzný. Není to jen instrumentálním mistrovstvím všech
zúčastněných a přirozeností, s níž propojují zdánlivě
neslučitelné, ale i celou řadou promyšlených hudebních fórků,
které ten zábavný a přinejmenším v Česku neslýchaný mix
moderny a tradice stěhují do ještě vyšších muzikantských
pater.
Milan Šefl |
