|
Jaromír
Štětina, spisovatel a senátor
Dva dopisy, jedno téma
Dostal jsem v polovině listopadu, prakticky ve stejný den, dva
dopisy. Jejich autory dělí půlstoletý generační rozdíl, obecný
pohled na svět, dikce i styl. Spojuje je námět: oba hovoří o
Komunistické straně Čech a Moravy. Autor prvního e-mailu se
jmenuje Mgr. Václav Bartoš (narozen v roce 1974). Formuluje
přesně a z jeho úvah je znát formulační talent a schopnost
argumentace. Své námitky proti právnímu postihu KSČM v dnešní
době shrnuje do dvou zřetelných tezí:
„Pokud jsme zastupitelskou demokracií, tak nevím, jakým právem
by měla být zakazována strana, kterou stabilně volí 15 až 20
procent voličů...
„Patřím k těm mladším voličům komunistů, kteří jsou
přesvědčeni, že neoliberální kapitalismus celosvětově selhává
a že řada marxistických myšlenek vůbec není k zahození a
zřejmě ještě dojde k jejich uplatnění respektive
rehabilitaci.“
Druhý dopis, formulovaný prostými slovy, mi napsal muž, který
se narodil v roce 1925, člověk, kterého si velmi vážím už
dlouhá léta, od chvil, kdy k nám z Vídně v osmdesátých letech
hovořil na vlnách Hlasu Ameriky:
„Vážený pane senátore, naprosto s Vámi souhlasím, že by KSČM
měla být postavena před soud. Udělali jsme po listopadu
spoustu chyb, ale uznání této zločinecké organizace patří k
těm nejhorším. Tento můj názor můžete kdykoli
citovat. Srdečně Váš Ivan Medek.“
První z pisatelů mluví o zákazu komunistické strany, druhý pak
o nutnosti postavit KSČM před soud. Jakoby tím vystihli smysl
usnesení přijatého letos koncem října Senátem Parlamentu České
republiky. Senát v něm vyjadřuje znepokojení nad tím, že
existují důvodná podezření, že Komunistická strana Čech a
Moravy porušuje zákon a ústavu. Vyzývá vládu, aby tato
podezření nechala prošetřit Nejvyšším správním soudem, který
je k tomu podle zákona o politických stranách příslušný. Je to
svým způsobem usnesení bezprecedentní a vážné, v novinářské
dikci by se dalo popsat například titulkem: Horní komora
parlamentu chce postavit KSČM před tribunál.
V usnesení Senátu není ani slovo o zákazu KSČM, o kterém mluví
Mgr. Bartoš. Mluví se tam o soudu, který zmiňuje pan Medek.
Slovo zákaz vztahující se k nějaké politické straně a hnutí
náš právní řád nezná. Soud může politickou stranu, pokud
shledá, že porušuje zákon či ústavu, rozpustit. Ani senát, ani
vláda to udělat nemohou, zákon je v této věci zcela jasný.
Jsem jedním z autorů senátní zprávy, kterou Senát vládě
postoupil. Námitky, které vznáší pan Bartoš jsme ani
nezkoumali, protože to nebylo naším úkolem. Zato jsme vládě
sdělili, že KSČM podezíráme zejména z porušování článku 5
Ústavy ČR:
„Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku
a volné soutěži politických stran, respektujících základní
demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek
k prosazování svých zájmů.“ Odmítání či neodmítání násilí je
úhelný kámen posuzování ústavnosti KSČM. Ta násilí neodmítá,
v mnoha oficiálních dokladech se s odvoláním na základní
pilíře své praktické činnosti odvolává na zločinnou praxi
Marxe a Lenina, adoruje násilí své předchůdkyně KSČ. Moudrý
muž Ivan Medek má pravdu: nechť rozhodne soud, zda jsou
podezření českého Senátu oprávněná. |