|
|
 Alena
Wagnerová, spisovatelka a publicistka
Hrubé domácí štěstí?
Roste-li hrubý domácí produkt, ekonomové se radují, protože
neomezený hospodářský růst je pro ně znamením, že společnost
je na správné cestě a zdárně se rozvíjí. Vycházejí přitom
z premisy, že je-li v pořádku hospodářství, je v pořádku i
celá společnost. Nic proti ekonomice, je pro společnost nutnou
podmínkou existence, ale celý život společnosti na ni
redukovat nelze. V hrubém domácím produktu je totiž zachycena
jen hodnota těch statků, tedy zboží a služeb, které se
realizují přes trh a jsou placeny jako práce. A to zdaleka
nejsou všechny.
Nezohledněny v něm zůstávají všechny činnosti odehrávající se
mimo trh, například celá oblast sociálních vztahů, občanských
aktivit, péče o děti a o rodinu, bez nichž by se společnost
rozpadla i při té nejlíp fungující ekonomice.
Jak vskutku hrubý a nedostatečný ukazatel hrubého domácího
produktu je, ukazuje následující příklad: Vychová-li rodina
zdárně pět dětí, její (bezplatný) výkon se v hrubém domácím
produktu neprojeví. Vychová-li ale pět darebáků, kteří budou
zaměstnávat policii, soudy, psychology a vězeňskou správu,
její rodinné selhání se v hrubém produktu, přes platy těch,
kteří se s případem jejich dětí zabývali, projeví jako plus.
Na nedostatečnost HDP se už dlouho poukazuje, k podstatné
nápravě ovšem dosud nedošlo paradoxně i proto, že tyto
neplacené sociální činnosti jsou příliš komplexní na to, aby
se daly vyčíslit.
V himálajském království Bhútán na to šli radikálně. Už v
sedmdesátých letech si tu uvědomili, že ekonomie má sloužit
člověku, a ne člověk ekonomii, a cílem se pro ně stalo najít
kritéria, kterými je možné měřit lidské štěstí, řekněme raději
spokojenost. První otázka, kterou si položili, byla: Co
vlastně dělá člověka šťastným? Které předpoklady je třeba
splnit, aby lidé mohli vést šťastný a spokojený život? A řada
dotazníků rozeslaných v roce 1999 všem občanům království jim
na to odpověděla: Štěstím je umět žít s druhými. A nemít hlad.
Výpočet bhútánského brutosociálního štěstí stojí na devíti
kritériích – ekologicky udržitelný hospodářský rozvoj,
kultura, čímž se také rozumí rozvoj země v souladu s jejími
tradicemi, dobrá vláda, vzdělání, zdraví, živé společenství
v obci, využívání času, duševní zdraví a životní standard. A
poslední, rok staré šetření tu například ukázalo, že štěstí
není závislé na výši příjmu.
Když v Bhútánu se stanovením produktu společenského štěstí
začali, svět se jim smál. Dnes se o jejich metodu zjišťování
míry občanské spokojenosti začíná zajímat OSN. A francouzský
prezident Sarkozy svolal radu odborníků, kteří uvažují o
vyvinutí armatury různých indikátorů, mezi nimiž by hrubý
domácí produkt byl jen jedním z ukazatelů mezi řadou dalších.
Bhútán se sice ani vypočítáváním produktu domácího štěstí
nestal rájem na zemi a má své problémy, ale o ráj ani nešlo.
Především šlo o to, položit si ty správné otázky a nastolit ta
správná kritéria, která spokojený život občanů postulují jako
ústřední zájem a cíl politiky státu. |
