|
|
 Ivan
Kraus, spisovatel
Záhadné jevy
Náš svět je plný záhad a nejasností. Přes pokrok vědy a
techniky nejsme často schopni objasnit události, ke kterým
došlo v minulosti, ani vysvětlit celou řadu pozoruhodných
fenoménů.
Už nějaký čas si vedu záznamy o těchto nevysvětlitelných
jevech, a protože se domnívám, že by nebylo rozumné si je
ponechat pro sebe, rozhodl jsem se, že je zveřejním.
V roce 1876 došlo k následujícímu případu: Učitel náboženství
v Hampsteadu v Londýně James Shepperd předčítal svým žákům z
bible a o přestávce si poznamenal do zápisníku následující
otázku: „Jak to, že bůh mluví v plurálu?“ (Stvořme člověka
podle našeho obrazu... 1. kniha Mojžíšova).
„Neuměl snad Bůh gramatiku? Nebo jde o překlep?“
Po skončení vyučování se Shepperd stavil v restauraci, kde
snědl párek. Od té doby byl pohřešován a zmizel beze stopy.
O několik let později přiznala majitelka hostince, že když
myla učitelův talíř, zaslechla, jak hořčice šeptá: „Ještě
trošku na zádech, Mary..“
V roce 1952 předvedl lidový soudce a telepat Vsevolod Bobrinin
skupině vědců neuvěřitelný experiment. Na vzdálenost
půldruhého tisíce kilometrů uvolnil pomocí vlastních
magnetických sil hřebík v bráně koncentračního tábora v Potmě.
Případ nebyl publikován, protože šlo o tajný střežený objekt.
Tentýž člověk však dokázal své dceři Olze rozpustit vlasy na
vzdálenost Leningrad–Oděsa.
Protože to dělal často a proti její vůli, Olga se otce zřekla.
Německý hypnotizér Heinz Bayer na cestě do Kolína nad Rýnem,
kde měl veřejné vystoupení, zapomněl své jméno a adresu a byl
nucen se hlásit na policii, kde se ho podařilo identifikovat.
Bayer se pak vrátil zneklidněn domů, kde zjistil, že se mu
celý jev pouze zdál. Přesto byl pokutován za to, že se
nedostavil na představení.
Podobný jev zažil několikrát Joachim Bechtle ze St. Gallenu.
Kdykoli usnul, zdálo se mu, že jeho nejmilejší hodiny se
zastavily. Sotva se probudil, běžel se přesvědčit a zjistil,
že hodiny opravdu stojí. Bechtle se pak léčil na univerzitní
klinice v Curychu, hodiny byly podrobeny průzkumu v muzeu v
Basileji.
O dalším jevu se zmiňuje ve své knize Mentální síla doktor
Herman. Popisuje případ, který se stal v roce 1877 v londýnské
společnosti pro psychický výzkum. Člen společnosti John Myers
přiměl svou ženu, aby vstala ze židle a zatleskala nebo jedla
sušenky. Někteří svědci výjevu tvrdí, že paní Meyersová
tleskala, i když zároveň jedla sušenky.
Když jsem se dočetl o tomto experimentu, rozhodl jsem se, že
také zkusím využít svých schopností, které (jak tvrdí autor
publikace) má skoro každý z nás. Rozhodl jsem se, že zapůsobím
telehypnoticky na svou ženu a vnuknu jí myšlenku, aby přestala
luxovat.
Pokus však nevyšel. Nechápu, proč žena nejen luxovala, ale
navíc umyla i okna. Později jsem zkusil působit na ženu, aby
nepoužívala kreditní kartu. Pokus vyšel jen částečně, protože
žena začala více užívat šeky.
Ale jak si vysvětlit to, co se přihodilo Johnu Smithovi,
bankovnímu úředníku ze Southamptonu? Opustil banku 3. června
1964 jako obvykle a jel domů. Když se do večera nevrátil,
zavolala jeho žena policii. Ta našla Johna Smithe druhého dne
padesát kilometrů za Southamptonem v jedné bytové agentuře.
Pan Smith přísahal, že jel jako obvykle stejnou cestou. Když
dorazil na místo, měl dojem, že přijel domů, kde bylo nově
vymalováno.
Sám dr. Herman, autor knihy Mentální síla, zažil
nevysvětlitelný jev. Když mu bylo patnáct, chtěli jeho rodiče
koupit dům. V den, kdy mělo dojít ke koupi, se mu udělalo
náhle špatně, takže rodiče s ním museli jít k lékaři a z koupě
domu sešlo. Téhož dne se dům zřítil. Dr. Herman nalezl další
podobný případ. Ukázalo se však, že nevolnost byla způsobena
nepřiměřeně vysokou cenou nemovitosti.
Senzaci vzbudil svého času Jean Lecat z Paříže. Celá léta
slýchal ženský hlas, který oznamoval programy kin v Hessensku.
Stejně pozoruhodné je to, co se stalo Georgeovi Hamiltonovi z
Liverpoolu. Na večírku náhle cítil, že odchází a vydává se na
polární výpravu. U Behringovy úžiny dostihl muže na saních,
který ho požádal o zápalky. Když si ho dobře prohlédl,
zjistil, že je to Amundsen. Když se George Hamilton vrátil na
večírek, považoval nejprve celou věc za přelud pod vlivem
alkoholu, ale jen do chvíle, než objevil na nohou omrzliny.
Doktor Herman dokazuje, že někteří lidé ovládají
hypnotelepatické síly natolik, že dovedou působit na
zákazníky. Vím o několika fenoménech, které o tom svědčí. Jak
jinak si vysvětlit neuvěřitelný počet deštníků, které
nashromáždil můj soused, jenž skoro nechodí ven, za poslední
rok ? Nebo – jak je možné, že se má žena vypravila do
obchodního domu, aby tam koupila několik ručníků, a vrátila
se, zcela proti plánu, s žehlicím prknem?
Vidím jistou podobnost mezi žehlicím prknem a případem
truhláře Hanse Joachima Schneidera z Frankfurtu nad Mohanem.
Jak uvádějí německá média, vyrazil si 3. září 1981 na krátkou
procházku, ale vrátil se s novým autem značky Volkswagen, a to
přesto, že neumí řídit.
Ve světle těchto jevů nelze také brát na lehkou váhu tvrzení
profesora Nieda, který v knize Tajná řeč tvrdí, že se
perfektně domluví s vrabci spisovnou němčinou. Je-li nad
veškerou pochybnost, jak tvrdí dr. Hermann, že někteří z nás
mohou udělovat povely druhým nebo pomocí mentální síly
perfektně číst myšlenky druhých osob, pak není už rozhodně
třeba naslouchat nevěřícím skeptikům.
Toto přesvědčení mne dovedlo k osobnímu rozhodnutí. Protože
zatím nemohu o experimentu otevřeně hovořit, omezím se jen na
tuto informaci: Už zítra by řada lidí měla dostat důležitou
zprávu.
Odešlu ji hned ráno, kdy je atmosféra pro vysílání
nejvhodnější. Jestli celá věc klapne, měl by se nejpozději
pozítří svět začít měnit. |
