|
|
 Nenápadný
poklad na Vltavě
Každý všední den v půl druhé odpoledne vysílá stanice Vltava
celoroční cyklus Ro(c)k v poezii. Kdo zatím veršům a jejich
převážně rockovému zhudebnění odolává, o hodně se ochuzuje.
Cyklus je totiž unikátní nejen svým časovým rozprostřením.
Cenné jsou i osobní výběr a zasvěcené, objevné komentáře
autora všech dílů Josefa Rauvolfa, překladatele, díky němuž
vyšla v češtině například díla Charlese Bukowského, Williama
S. Burroughse, Allena Ginsberga nebo Jacka Kerouaka.
Jak vznikl nápad přiblížit básníky, jejichž díla zhudebnili
rockoví muzikanti?
Myšlenka propojit literaturu a muziku vznikla na Vltavě.
Oslovili mě, zda bych se přípravy celého cyklu neujal. Podle
nich jsem byl vhodným člověkem, protože znám jak muziku, tak
literaturu, které se v pořadu protínají. Okamžitě jsem
souhlasil a připravil jsem návrh jmen, která by připadala v
úvahu. Krátce poté jsem si ale uvědomil, že to je i s letními
reprízami skoro dvě stě básní. Kde je naberu? Pak jsem se
podíval doma na police s cédéčky a bylo mi jasné, že bych
naplnil ne jeden, ale klidně i tři roky.
Je těžší vybírat básně, nebo jejich zhudebněnou podobu?
Nejprve jsem si představoval, že pustím písničku, pak budu
mluvit o kapele, což mi nedělá žádný problém, a deset minut
uteče jak voda. Na Vltavě mě však vyvedli z omylu. Pořad
připravuje literární redakce, a proto moje povídání nemá být o
muzice. Uvědomil jsem si, že tudy cesta nepovede, a zároveň mi
trochu zatrnulo. Písnička trvá kolem dvou minut, do konce
pořadu zbývá osm minut. Pronášet banality typu „básnička je
pěkná“ se na Vltavě nehodí, musím předat nějaké informace o
básni i o autorovi. A zároveň svůj osobní pohled. To už jsem
věděl, že to nebude jednoduché. Ale přesvědčil jsem se, že to
dokážu.
Díky tomu, jak dokonale znáte autory, o kterých v tomto cyklu
mluvíte, se posluchači dostává i velké inspirace či podnětů k
zamyšlení. Dokážete jaksi samozřejmě – a velmi srozumitelně –
pohovořit třeba o nakládání se slovy a významy u Burroughse,
zmíníte psycholingvistické teorie... Posluchač má dojem, že je
svědkem hutné, a přitom sdělné univerzitní přednášky.
A často se mi tam ještě nevejde všechno, co bych chtěl říct. V
zásadě se snažím o tři věci: aby jednotlivé pořady obsahovaly
co možná nejvíc informací, dále abych z posluchačů nedělal
hlupáky, kterým stačí polopatický výklad, ale aby se sami
aktivně zapojili, a za třetí – usiluji o maximální sdělnost.
Text nesmí být ani banální, ani plytký, a zároveň ho nesmíte
přetížit mnoha informacemi, které by byly podány akademickým
způsobem na hranici srozumitelnosti. Balancovat mezi tím není
lehké.
Hovoříte také o volbě slov a způsobu, jak s nimi básník
zachází, o jejich skrytých významech, zmiňujete různé odbočky,
odkazy...
Rád dělám odbočky – do lingvistiky, ale také do jiných
druhů umění. Třeba v jednom z pěti dílů věnovaných Williamu S.
Burroughsovi jsem zmínil Jiřího Koláře, u Williama Blakea zase
Thomase S. Elliota. Když jsem jako kluk něco četl, měl jsem
tyhle odbočky a odkazy rád, protože mě naváděly si zase něco
dalšího zjišťovat, doplňovat si informace. Sám teď rád tyhle
odkazy různě rozmisťuji. Ale aby to člověk mohl dělat, musí to
znát, nebo přinejmenším mu musí tyhle konotace naskakovat.
Místy také narušujete předpojatost vůči některým autorům –
například u Burroughse nebo Bukowského jste připomněl, že to
nebyli jen drsňáci, ale často klamali tělem...
...nebo zase v části o Jeseninovi jsem zmínil, jaké oslavné
básně psal na Lenina, a nešetřil jsem ani Brechta. Ale
rozhodně nechci kádrovat. Oba psali skvělou poezii.
Je vám v tomto cyklu bližší poezie, nebo muzika?
Pro mě je určující literární kvalita, ne ta hudební.
Samozřejmě bych nepustil žádnou hudební hrůzu, která by mi šla
proti srsti. Ale na prvním místě je básník. Cyklus se sice
jmenuje Ro(c)k v poezii, ale někdy to čistý rock není. Někdy
je to spíš jazz nebo písničkáři, jindy slyšíme až symfonické
ztvárnění.
Cyklus přispívá i k lepšímu poznání autorů, o kterých mluvíte.
Obsahovalo zadání i tento aspekt?
Myslím, že ne. Je to cyklus zhudebněné poezie. Předem se dalo
těžko odhadnout, jak to celé bude vypadat a jak k tomu
přistoupím já. Mohl jsem jen převyprávět životopis autora –
ale ani to by nebylo možné. Kdybych to řekl v pondělí, co by
následovalo v průběhu dalších dní? Musím se opravdu důkladně
připravovat.
Pomáhá vám při tom vaše zkušenost novináře?
Bezesporu. Po tolika letech novinařiny už prostě víte, jak co
napsat, aby to čtenáře nebo posluchače zaujalo.
Alena Sojková
|
