|
|
 Písně
jako odraz duše
Konečně jsem si udělal volnou chvilku a otevřel dva mohutné
knižní svazky, které se mi povalují na čestném místě na
poličce. Přemysl Rut je připravil pro vydavatelství Vyšehrad a
jsou to rozhodně nejvýznamnější antologie české písňové
tvorby, jaké se mi kdy dostaly do rukou. První kniha vyšla už
před třemi lety, má název Orchestrion v hlavě a podtitul Česká
písnička mezi poezií a divadlem, ta druhá před několika
měsíci, jmenuje se Gloria i gaudium a podtitul zní Česká
písnička mezi kostelem a hospodou. Orchestrion se týká tvorby
písničkářů zhruba od počátku 19. století do konce století
minulého, na přebalu druhé knihy vydavatelé prozrazují, že v
sobě zahrnuje období mnohem delší – od nejstarších dochovaných
písní přes trobadorskou lyriku a duchovní písně gotiky, písně
„žáků darebáků“, písně husitské, kánony a jinou písňovou
tvorbu renesance a zejména baroka. Nevynechává ani produkci
kramářskou, písně poutní, ohlasy barokního zpěvu na českých
kůrech 19. století a nejstarší písně dělnické z téže doby.
Člověk žasne. Nejen nad způsobem, jakým jsou tyto dějiny české
písňové kultury zpracovány, nad citem a erudicí autora, nad
množstvím dobových ilustrací i nad jazykem starých písní. A
především nad skutečností, že před sebou máme jedinečnou
publikaci o duchovních dějinách národa, učebnici dějin jeho
cítění, dějiny smutku i smíchu, víry, strachu, naděje i
zklamání. Takovou knihu měl mít člověk v knihovně nejspíš hned
vedle jiných učebnic dějepisu či encyklopedií, aby mohl lépe
chápat, odkud přicházíme a kam jdeme...
Když pak zalistujeme dílem navazujícím a pročteme se od ukázek
tvorby Václava Hanky, Františka Čelakovského či J. K. Tyla
přes Karla Hašlera, Voskovce a Wericha, Suchého a Šlitra,
Vodňanského a Skoumala až k Jiřímu Bulisovi a zkusíme se na
písně, které nás provázejí po celý život, podívat, jako bychom
je četli poprvé, můžeme se nechat okouzlovat nejen tím, jaké
poklady metafor a jazyková kouzla objevíme, ale také tím, jak
se české písničky vyvíjely, měnily, do jakých koutů autorské
fantazie vplouvaly a jak jsou nápady dalších a dalších tvůrců
neustále překvapivé, nové a originální. A opět člověk žasne,
že to všechno se navíc dělo a děje navzdory.
Navzdory cenzuře, která mnohé autory vedla k vyjadřování ne
právě přímočarému, což kvalitě textů prospívalo. Navzdory
hudebnímu průmyslu, jenž se odjakživa snaží písně jako žánr
přizpůsobit svým obchodním představám. Navzdory hudebním
dramaturgům rádií či televizí, kteří vesměs preferují
nezávadnou a bezbarvou produkci, rezignují na své řemeslo a
místo kvalitních surovin vaří z hudebních konzerv, jež se od
těch běžných liší jen tím, že na nich chybí datum spotřeby. A
také navzdory pohrdání češtinou, navzdory nenáročnosti hudební
kritiky, navzdory výzkumům poslechovosti, navzdory zneužívání
písní v reklamách či jako vycpávek v různých pochybných
programech a hlášení o slevách v supermarketech – navzdory
tomu všemu písně jako odraz duše přežily i dvacáté století, a
jak snad ukáže chystaný třetí díl zpěvníků Přemysla Ruta, žijí
plnohodnotným uměleckým životem i dnes.
Jan Burian, písničkář a spisovatel |
