|
|
Oživené hroby aneb Adoptujte si svého klasika
Televizní znělka. Začíná jeden z charitativních koncertů, ve
kterém vystupuje řada známých zpěváků a zpěvaček, moderátor
vítá osobnosti showbyznysu. „Vážení diváci! Jsme tady, abychom
pomohli dobré věci. Vzpomeňte si na svá školní léta. Na jména,
která jste nikdy neměli zapomenout: Karel Jaromír Erben,
Teréza Nováková, Eliška Krásnohorská, Ladislav Stroupežnický,
Julius Mařák, Eduard Vojan, Václav Matěj Kramerius... Významné
postavy z dějin české literatury, divadla, hudby, muži a ženy,
kteří se i jinak zasloužili o naši zemi. Jejich památka je
ohrožena. Jejich hroby jsou zapomenuty. Přicházíme s myšlenkou
oživit a probudit péči o ně. Staňte se ochránci našich
velikánů, adoptujte opuštěný hrob a postarejte se, aby se
připomnělo i jejich dílo.“ Přichází ředitel Správy pražských
hřbitovů Martin Červený a vyhlašuje akci Adopce významných
hrobů. Obrací se ke všem, kteří se o patronát opuštěných hrobů
zajímají. Kdo se přihlásí?
Tak nějak by mohl vypadat začátek televizního přenosu. Třeba
se nakonec i takový koncert uskuteční... Zatím sedím v
kanceláři ředitele pražských hřbitovů Martina Červeného na
Vinohradech a poslouchám vyprávění, jak to všechno začalo.
„Když jsem nastoupil v roce 2009 do funkce ředitele, začal
jsem si hned od začátku všímat, co všechno je tu zanedbané a v
tristním stavu. Staré Olšany nebo Malostranský hřbitov, tam
všude vidíte, jak to, co bylo kdysi pěkné, postupně odchází.
Náhrobky, které byly krásné, se rozpadají. Přicházíme v mnoha
případech o skutečná umělecká díla. A taky se tu hodně krade,
kovové, bronzové, ale i kamenné díly náhrobků. Myslbekova
socha Jana Křtitele, která by stála jako klenot někde na
náměstí, zmizela, a tady se po ní nikdo nepídil. Ke knížkám,
které vycházejí o našich hřbitovech, kupříkladu Hruškovy
Olšany romantické, by se mohla přidat publikace Olšany
rozkradené. Nejdřív jsem ale musel dát přednost hlavním
problémům, tedy aby se opravily zdi a vydláždily cesty.“
Staňme se patrony
„Přemýšlel jsem o tom v době, kdy jsem se přihlásil do
výběrového řízení na místo ředitele, a tento nápad byl i
součástí mého vystoupení. Šlo také o iniciativu, se kterou se
na nás obracejí jednotlivci i instituce a chtějí se připojit k
péči o konkrétní hrob. Například Společnost Jána Kollára se
zajímala o náhrobek tohoto buditele a básníka a také o blízký
hrob Pavla Josefa Šafaříka. Tehdy jsme to řešili složitě
dohodou o spolupráci. To se pak opakovalo i s jinými spolky a
sdruženími, až mě napadlo dát tomuto jednání legální rámec,
určit pravidla a mantinely, a hlavně – samostatně a aktivně
vybudovat prostor pro oslovení zájemců, kteří by s péčí o
hroby pomáhali formou adopce těch významných. Mezi nimi by
mohli být jednotlivci, podnikatelé, univerzity, školy, spolky
a další subjekty. Nakonec vše vyšlo a akce Adopce se rozběhla.
V této fázi už máme první smlouvy s mecenáši, s patrony hrobů
uzavřeny.“ Mnoho lidí však o této možnosti zatím neví. Zkusíme
to trochu napravit i naším článkem.
Co je potřeba udělat? „Zveřejnili jsme potřebné informace na
našich webových stránkách a referovala o nás i média. První
vlaštovku jsme vypustili v roce 2012. V červenci 2013 jsme pak
celou akci doopravdy rozběhli. Teď zveřejňujeme na webu jména
a náhrobky, kterých se adopce týká, a přijímáme žádosti
případných zájemců. V některých případech jsme někoho oslovili
sami a poslali dopisy na adresy, o nichž jsme si mysleli, že
uspějeme. S napětím čekáme, kdo si koho vybere a stane se
patronem významného hrobu.“ Zajímá mě, zda vzniknou seznamy
významných hrobů. „S tím bude trošku problém,“ vysvětluje
Martin Červený. Náš právní řád nezná pojem ‚významný hrob‘ a
jediné, čeho se můžeme chytit, je zmínka v Řádu pohřebiště o
tom, že hrob, který je významný historicky či jinak, nesmí být
zrušen ani po uplynutí nájemní smlouvy. Nehovoří se tam však o
tom, kdo by měl o něj pečovat – zda ministerstvo kultury,
město Praha nebo kdokoliv jiný. Řád pohřebiště je vyhláška,
kterou vydává magistrát na základě zákona o pohřebnictví.“
Adopce hrobů jako národní hnutí?
Žádné seznamy významných hrobů a významných osobností nikdy
nevznikly a asi ani nevzniknou. Nabízí se však jiná, velmi
osvícená možnost. Nepotřebujeme snad náhodou posílit národní
hrdost, vyzvednout z prachu české vlastenectví? Není čas
zopakovat výzvu k národu, která kdysi rozhodla o
znovuvybudování Národního divadla po tragickém požáru? Kdejaká
stařenka tenkrát poslala pár penízků na obnovu Zlaté kapličky.
A krizová situace tu je – krize identity cloumá národem i jeho
hřbitovy a s památkou národních velikánů. Jak potvrzuje Martin
Červený, jde už v mnoha případech o hodinu dvanáctou. Hroby
daleko mladší jsou v ohrožení. I ctitelé Josefa Kainara už
málem přišli o památku na svého básníka. Potomci neexistují a
ministerstvo, ač je správcem duševního vlastnictví, autorských
práv, s hrobem nechce nic mít. To je jen jeden příklad za
všechny. Martin Červený je ředitelem dvaceti devíti pražských
hřbitovů s téměř dvěma sty tisíci hroby. Jen Olšany, kde leží
skoro dva miliony zemřelých, mají rozsah padesát hektarů a se
svými stromy, keři a nádhernou zelení jsou uprostřed
velkoměsta obrovským parkem, v němž se mohou procházet maminky
s kočárky, odpočívat senioři a vydýchat se úředníci,
prodavači, bankéři, podnikatelé a konec konců i nezaměstnaní.
Ti poslední asi nebudou mít šest či sedm tisíc na adopci hrobu
na deset let, ale všichni ostatní za příznivých okolností snad
ano. A když ne jednotlivci, tak skupiny a společenství
příznivců. Už se přihlásily první vlaštovky. Pražský
kulinářský institut nenechá zpustnout hrob slavné kuchařky
Marie Janků-Sandtnerové, společnost pro umění Theatrum mundi
se podílí na záchraně hrobu herce Eduarda Vojana i Jindřicha
Mošny, prvního principála z Prodané nevěsty. Evidenci zájemců
i „nabídku“ spravuje Oldřiška Dvořáčková, koordinátorka
projektu. Na internetu se čtenář dozví o aktuálním stavu a
možnosti, jak se zapojit. Miloš Szabo, farář ze Žižkova,
pracuje léta na zmapování významných i méně významných hrobů.
Výsledkem jeho práce je jakási naučná stezka po známých
jménech a náhrobcích a několik svazků knižní edice s desítkami
či spíš stovkami fotografií. Ve hře jsou také vzácné poklady
umělecké, díla funerální architektury – na dvě stě hrobek,
unikátní sochy, busty, pomníky, náhrobky... I z toho důvodu se
k podporovatelům projektu připojil známý historik architektury
Zdeněk Lukeš či houslový virtuos Jaroslav Svěcený.
Odsouzen k trestu smrti
Kde jsem vzal titulek článku? Od Karla Sabiny. Nedávno vyšel
jeho román Král Ferdinand V. Dobrotivý a jeho doba,
tisícistránkové dílo vydané za Sabinova života anonymně,
protože autor žil v opovržení národem. Po ulici chodil jen v
noci a v přestrojení, aby na něho lidé neplivali, a zemřel,
jak jinak, v chudobě a bídě, vyčerpán tělesně i duševně. Jiný
jeho román se jmenoval právě Oživené hroby a nepojednával o
adopci, ale o pobytu ve vězení. Sabina byl český vlastenec a
intelektuál, připravoval revoluci roku 1848 a byl odsouzen k
trestu smrti. Trest byl změněn na mnohaleté věznění, z něhož
si odseděl osm let. Jak to v Čechách často chodí,
spolupracoval s tajnou policií a jeho poklesek odsoudil
„národní soud“, skupina Sabinových přátel, mezi nimiž byl i
Jan Neruda. Libretista Prodané nevěsty byl ocejchován na
zrádce národa a u národní opery se na plakátech směla psát jen
začáteční písmena jména autora: K. S. Že leží Sabina na
Olšanech, nedalo se poznat až do roku 1932, jeho hrob byl
neoznačený. V hrobě už dávno odpočívají i ti, kdo Sabinu
odsoudili. I někteří z nich budou možná potřebovat své
patrony. Kdo se dnes ujme Sabinova hrobu? Už se to ví! Slečna
Lucie Malá. Víc o ní neprozradím. Ale adopční smlouva je již
na světě.
Pobyt v nastaveném čase
Co z toho bude adopční nájemce mít, že se postará o opuštěný
hrob, to znamená o člověka, na kterého už všichni zapomněli?
Prodlouží jeho pobyt na zemi v nastaveném čase! Další lidé si
na něj znovu vzpomenou. Oživí se portrét osobnosti, která se
proslavila svým životem a dílem. A tabulka se jménem patrona
může ozdobit hrob. Hřbitovy v Praze dostanou kulturnější,
civilizovanější podobu, leckteré umělecké dílo bude
restaurováno nebo zachráněno. Kolik je to jen jmen, které
stojí za to oživit! Vypůjčím si jich jen pár z přehledu
olšanských hrobů, jak je uvádí Miloš Szabo: K. H. Borovský,
bratři Thámové, G. Dobner, A. Puchmajer, V. M. Kramerius, V.
K. Klicpera, O. Hostinský, O. Sklenářová-Malá, J. J. Kolár, F.
Ženíšek, J. Čermák, V. Blodek, J. Fanta, B. Schnirch, Š.
Hněvkovský, K. Světlá, F. Šumavský, K. Sladkovský, J. Barák,
J. Grégr, L. Zápotocký, A. Gindely, J. Lehovec, Z.
Frimlová-Hašlerová, B. Bolzano, J. Jungmann, F. L. Čelakovský,
E. Arnold, rodina Fričova, K. Sabina, L. Stroupežnický, J.
Goll, E. Lešetický z Lešehradu, rodiny Ženíšků, Myslbeků...
Každé jméno je na román, na hluboký lidský příběh. O některé
hroby se starají potomci, jiné, opuštěné, už svého ochránce
mají, další na něho teprve čekají. Patron dostane certifikát,
který si třeba zarámuje a vyzdobí s ním byt nebo kancelář. Na
webových stránkách si mohou uživatelé internetu přečíst jméno
ušlechtilého adopčního nájemce nebo název společnosti, která
se rozhodla dát peníze na dobrou věc.
A to je všechno?
Už nyní začíná být jasné, že projekt adopcí hrobů se rozrůstá
do širších rozměrů. Nevznikne nakonec celonárodní akce, která
probudí a osvítí miliony? Nejsou zapomenuté jen hroby a jejich
„obyvatelé“, ale také láska k vlasti, hrdost na poctivé
životní úspěchy, důstojnost lidského poslání pomáhat si
navzájem v těžkých situacích a zlých časech, solidarita s
chudými, slabými a potřebnými. Nejen myšlenku národní
identity, ale opravdové nové osvícení a obrození je zapotřebí
probudit. Nikdo neví, jaký impulz by mohl něco podobného v
lidech vyvolat. Co by se mělo stát, aby došlo ke změně v
myšlení lidí, kteří začali zapomínat? Nikdo nezná návod,
recept na nastartování lidštější společnosti. A protože píšeme
o hřbitovech, dodejme ještě: Stejně jako nikdo nezná den ani
hodinu své smrti.
Petr Koudelka, publicista
Snímky Petr Koudelka a archiv |
