číslo 26/2000 |
|
Literatura, divadlo, drama |
|
PRÓZA V ROZHLASE
V zahradách medicejských ČRo 3 - Vltava, četba na pokračování od 24. 6. do 13. 7, denně od 18.30 "Dítě Michelangelo se narodilo po druhé hodině s půlnoci pod velmi zvláštním seskupením hvězd: sdružený Merkur a Venuše byly právě pod vládou Jupitera. To znamená velké věci..." Tak sní o budoucnosti jednoho ze svých synů vysoký státní úředník messer Lodovico Buonarroti. "Ne, žádný můj syn nebude učněm řemesla větroplachů a nebude jíst nejistý chléb umění! Směnárníky budou a bankéři!"- Michelangela však odmalička vábí jiná cesta; nedokáže ho odradit ani předtucha, že to bude cesta bolestná: "Kámen... Někdy se dere z něho tak prudký řev bolesti, že slyšen, srazil by k zemi zástupy... Tisíce tvarů je zakleto v tomto kameni, tisíce životů čeká pod jeho zraňujícím povrchem. Je třeba rány kladivem, která by se prosekla až k rytmickému srdci hmoty a dala jí bolestnou řeč, břemeno lidského zoufalství a krásu lásky..." Žádný český čtenář, který se alespoň okrajově zajímá o období renesance, se nemohl minout s velkolepou románovou freskou Karla Schulze (1899?1943) Kámen a bolest. Zůstala sice bohužel torzem (autor dokončil pouze první díl - V zahradách medicejských, a stačil napsat první dvě kapitoly druhého dílu - Papežská mše), ale i tak představuje toto dílo mimořádný umělecký čin. Zdaleka není jen vynikajícím biografickým románem o umělci, který naplnil ideály své doby a zároveň je překonal, o sochaři, malíři, architektu a básníkovi jménem Michelangelo Bunarroti (1475?1564); je to především panoramatický obraz přelomové epochy v evropských dějinách. Schulz ji pojal jako - řečeno slovy J. Brabce - "průsečík nesčíslného množství mohutných duchovních energií, vzájemně protikladných a zároveň v této protikladnosti dotvářejících novou jednotu". V množství dramatických epizod a sugestivních obrazů ožívají známé historické osobnosti, jako např. Savonarola, Leonardo da Vinci, Lorenco Medici, františkánský mnich Fra Timoteo a desítky, stovky dalších postav z nejrůznějších společenských vrstev. Dramatizovaná četba na pokračování z tohoto románu má neobvykle mnoho částí - dvacet. Vezmeme-li však v úvahu, že první díl Schulzovy trilogie čítá 730 stran, je jasné, že jde pouze o zlomek z celého díla. Náročného úkolu rozhlasové úpravy se ujal Jaroslav Pour, režijně nastudovala Markéta Jahodová s pražskými herci. DAGMAR ORAVOVÁ |