číslo 26/2000
vychází 12. června
Literatura, divadlo, drama
Asi pouze pomíjivou kuriozitou (pochybného ražení) se stanou texty, které brněnský Petrov nedávno vydal zřejmě jako zpestření své ambiciózní "šedé řady" poezie. Vyšly tu totiž pod názvem Pták brunát a s podtitulem Zvrácené sonety básně připsané Zuně Cordatové, údajně žijící v psychiatrickém útulku, anebo se známkami prohlubující se depersonalizace žebrající na severočeských nádražích. Jde o zjevnou fikci, pokud by však Zuna přece jen existovala, potom by s obdivuhodnou posedlostí skládala poezii takřečenou mužskou či chlapskou, v daném případě zdánlivě rafinované a pěstěné sonety, formou patřící k shakespearovské vznešené tradici, tematikou převážně k motivům záchodkových nápisů. Samozřejmě: také Nezval nebo Halas se těšili z podobných veršů, nepřikládali jim však nikterak velký význam, zatímco zde se toto nakadeřené erotické veršování, nejednou odkazující k evangeliím (!), představuje přece jen povýtce ve vážné podobě. Zde v pražském ústraní stěží jest nám vytušiti, zda se za fiktivní Zunou Cordatovou skrývá například Martin Reiner anebo ještě spíše v Brně žijící J. H. Krchovský (Taštičku vzali mi... kalhotky svlékli, / cosi tam lepká, snad sliny tam stekly" nebo "Buď na mne hrubý, než do mne se vboříš! / Váháním úd se ti nedotopoří); není vyloučeno, že se svou hřivnou přispěchal i někdo další. Erotická poezie patří do umění, tyto veršíky však zjevně náleží kamsi na jeho tuze vzdálený okraj, kde se dozajista mohou stát zálibnou četbou adolescentů. Doufejme však, že zrovna tato publikace nebude iniciovat jejich cestu k literární kultuře a vůbec k četbě krásné literatury, zvláště když ztělesňuje především tradici tzv. pubertou ohmataných stránek a jeho autor či autoři (rozhodně již nikoli nejmladší) tu rádoby vynalézavě vytvářejí zhruba takovéto příklady jednoduchého rýmu: ...náhle´s mi objevil... Bradavky - Proto´s mě vpustil k sobě, bys nahléd mi pod plavky? nebo V bufetu svítá. Má blůzka / zvlhlá je, špinavá... úzká. Nad Ptákem brunátem není zapotřebí nasazovat brunátný výraz, nestojí za to. Není však na tuto zpozdilou infantilní kuriozitu opravdu škoda papíru?
VLADIMÍR NOVOTNÝ