Rodinná dramata patří k tématům, kterými se to na filmovém plátně jen hemží. Obzvláštní zálibu pak v nich mají američtí tvůrci. Ostatně, prototyp šťastné růžolící rodiny Američané přímo zbožňují. O jedné krizi takové rodiny vypráví i film Ztraceni v moři (The Deep End of the Ocean, 1998), který režisérka a spoluproducentka Ulu Grosbardová natočila podle knižního bestselleru Jacquelyne Mitchardové.

Příběh je inspirován známými případy dětí ztracených v tlačenici nebo na ulici. Vypráví o rodině, která takto přišla o tříletého chlapce, kterého se už nepodařilo najít. Po dlouhém pátrání se nakonec rodina s dvěma ostatními dětmi přestěhuje do Chicaga, aby se pokusila zapomenout. A tady, po devíti letech, náhle zazvoní u dveří chlapec ze sousedství a nabízí, že poseká trávu. Matka Beth překvapeně zjišťuje, jak podobný je oplakanému Benovi. Ukáže se, že jde skutečně o ztraceného syna kdysi uneseného Bethinou nemocnou přítelkyní. Návrat syna do rodiny však není jednoduchý - hoch s novým jménem Sam totiž má svého adoptivního tátu a má ho rád.

Vcelku věrohodně napsaný scénář zachycující přesně zejména rodinné krize má jedinou slabinu - závěr, kdy se Sam rozhodne navzdory dosavadnímu silnému poutu k adoptivnímu rodiči přece jen vrátit do své rodiny ztracené. Jinak ovšem nabízí přesvědčivé herecké výkony Michelle Pfeifferové a Treata Williamse (vzpomeňme na jeho skvělého hippiesáka Bergera ve Formanových Vlasech) v rolích manželů a také Jonathana Jacksona jako Benova staršího rodinnými problémy otráveného bratra. V malé, ale nepřehlédnutelné úloze policistky se tu mihne i Whoopi Goldbergová.