číslo 26/2000
vychází 12. června

Rozhlasové tipy

Písemnictví našeho národa je spojeno se jmény dvou slovanských věrozvěstů Konstantina a Metoděje, které kníže Rastislav povolal roku 863 z řecké Soluně na Velkou Moravu, aby zde zanechali nesmazatelnou stopu, jež dodnes živí naše vědomí staroslověnských kořenů. Cyrilometodějská mise měla v našich zemích krátké trvání. Uzavřela se definitivně vyhnáním slovanských mnichů ze sázavského kláštera, který za vlády knížete Oldřicha založil roku 1032 svatý Prokop. Marná snaha o zachování samostatnosti, symbolizovaná touhou po srozumitelném liturgickém jazyce, byla ale ukončena ještě o téměř šedesát let dříve. V roce 973 bylo založeno pražské biskupství, čímž byly české země začleněny do latinské liturgie. Gregoriánský chorál, který bohoslužbu od té doby provázel, doznává v současnosti jakousi vlnu módní renesance, ačkoli tento cantus planus, doslova rovný, nedoznal od Řehořovy reformy podstatnější proměny. Zapuzený staroslověnský zpěv žil ale nerušeně v životě jižních a východních Slovanů. Ruský bohoslužebný zpěv důsledně provozován s vyloučením hudebních nástrojů, přijímal mnohé cizí podněty - za cara Petra I. jej ovlivnila italská opera. Teprve hnutí za obnovení stylu pravoslavné duchovní hudby, které hlásali třeba Balakirev nebo Rimskij-Korsakov, jej vrátilo lidové slovanské identitě. Do zvláštní situace se v té době dostala Čajkovského Liturgie sv. Jana Zlatoústého, která byla z popudu puristy Bachmetěva dokonce soudně stíhána. Vedle Čajkovského zpěvů je na CD nazvaném Spasi Bože i hudba Česnokova, Rachmaninova, Bortnjanského či Novochockého.

(rfb)