číslo 26/2000
vychází 12. června

Zpět na obsah         

Rozhlasové tipy
Svatá Anežka Česká

Sobota 24. 6. - PRAHA - 14.04

Nejmladší sestra českého krále Václava, dostala jméno "Ctnostná" neboli "Čistá". Takový je totiž význam jména Anežka. Přemysl měl dceru - jmenovala se Anežka - a ta vynikala nad všechny své sestřičky líbezností. Těch Anežčiných sestřiček, o kterých se zmiňuje Vladislav Vančura, bylo celkem pět. Plus čtvero bratříčků (až na prvorozeného Vratislava se všichni dožili dospělosti, nejdelšího věku dosáhl král Václav I., ten zemřel v osmačtyřiceti). Ale zpátky k těm sestřičkám: Jako první se narodila mamince Konstancii a tatínkovi Přemyslu Otakarovi I. Judita (ta se vdala do Korutanska), dále Anna (vzala si knížete slezského a krakovského), třetí byla Anežka (to ještě není ta, o které jsou dnešní Toulky, ale její stejnojmenná sestra - zemřela jako malé dítě), dále Blažena neboli Vilemína (koho ta si vzala, nevíme, ale jako vdova se ocitla v Itálii a tam také zemřela). Pravděpodobně roku 1211 a pravděpodobně v Praze přišla na svět Anežka (bývají uváděna i data o pět až šest let starší). Král již v útlém věku zaslíbil Anežku jakémusi polskému vévodovi. Tím dotyčným byl polský kníže Boleslav. (Boleslavovou maminkou byla Anežčina prateta Hedvika, vratislavská vévodkyně, kterou už čtvrt století po její smrti prohlásili svatou.) Tříletá snoubenka Anežka odjela do Polska v doprovodu desetileté sestřičky Anny. Nikoli za snoubencem, ale na vychování v cisterciáckém klášteře v Třebnici. Anežka prožila v Polsku tři roky - svatba se ale nekonala, protože dětský ženich zemřel. Anežčin pobyt v Polsku se stal bezpředmětným, takže se vrátila domů. Když vzrostla Přemyslova moc a když bylo zříti neobyčejnou spanilost té dívčiny, naléhali na Přemysla ujcové a příbuzní, aby jí vyhledal nějakého královského ženicha. Další klášter, tentokrát doksanský. Tam se naučila písmu a pravdám svatého náboženství. Učila se jim přesně dva roky, pak se opět vynořila otázka svatby. Když jí bylo osm let, stala se krásnější, než může býti lidské stvoření. Vlasy měla hnědé, drobounce kadeřavé, nos jemný, hrdý, dobře utvářený, tvář hebkou a zářivou - těmito slovy popisuje Anežku V. Vančura. Bůhví, kde její popis sehnal, zdá se však, že nepřeháněl. Přemyslovská princezna Anežka musela být nepochybně kráska. Nikdy se však nevdala.

JOSEF VESELÝ