číslo 26/2000
vychází 12. června

Rozhlasové tipy

Král dvojího lidu

Neděle 25. 6. - PRAHA - 8.04

Českou minulostí jsme doputovali k době, které se říká "poděbradská", protože z rodu pánů z Poděbrad byl i český král. Nejvyšší duchovní místo tehdy obsadila osoba značného formátu. Papežem se stal Eneáš Silvius Piccolomini (přijal jméno Pius II.). Byl to muž vzdělaný, jiskrně duchaplný, autor Historie české, což je výtečné, i když ne vždy národu českému přátelsky naladěné čtení. V dobách basilejského koncilu patřil k zastáncům názoru, že by se mělo v církvi rozhodovat kolektivně, to znamená na koncilech. Jakmile však dosáhl Petrova stolce, na tuto původní myšlenku jaksi pozapomněl. (Jakmile člověk zřejmě dosáhne jakéhokoli stolce, zhusta se mu stává, že jej náhle stihne ztráta paměti.) Pius začal tvrdě prosazovat papežský absolutismus. Mluvil a jednal veřejně hned na počátku tak, jakoby se rozumělo samo sebou, že král Jiří přísahou svou odřekl se kalicha i kompaktát. Proto taky v dekretu, kterým papež svolával evropskou honoraci do Mantovy, ponechal tato slova: Vždy považován jsi byl, nejmilejší synu, za knížete nejpobožnějšího, za jednoho z předních ctitelů víry a náboženství. Na kongres do Mantovy byl Jiří pozván, ale - nepřišel tam. Omluvil se, že to není možné, protože se mu doma zrovna nějak bouří poddaní. Papež tu omluvu navenek přijal, ale uvnitř se naštval. Doma dosáhl král Jiří všeobecného uznání. I u katolíků (sice občas reptali, a měli-li příležitost, tak si u papeže omočili, ale fakticky ho přijali za svého, a to jak v Čechách, tak i na Moravě). Holdovala mu i knížata ve Slezsku a v Lužici, tedy ve vedlejších zemích koruny české. Pouze katolická Vratislav vzdorovala. Tamní Němci vykřikovali, že kacíře za panovníka mír nechtějí. Jinak ale bylo zřejmé, že neúnavná Poděbradova aktivita nese ovoce. Politicky, nebo i ekonomicky, neboť o ekonomiku podobně jako o peníze jde až v první řadě. V zemi vládl klid, jaký tu dlouho nebyl. Výroba i trh se konsolidovaly. Král už dřív obnovil chod zemských úřadů včetně soudů a register ("registra", to byl úřední seznam, soupis nemovitého majetku; jakási obdoba dnešních katastrálních úřadů), městské trhy se octly pod kontrolou, úředníci prověřovali cejchy a zaváděli pořádek do systému měr a vah, rozvíjela se silniční i říční doprava, obchodní tepny s cizinou opět ožily (za ochrany příslušníků speciálních ozbrojených jednotek). Tento stát, doposud považovaný za sopku, o které se neví, kdy to v ní bouchne, nabídl svým obyvatelům nejenom mír, ale i dostatek levného zboží včetně podivuhodně laciných potravin. A to vše za situace, kdy vedle sebe žili katolíci a kališníci. Důležité je dodat, že vedle sebe žili v klidu, ve vzájemné snášenlivosti. Bez nějakých velkých rozepří. Zatím.

JOSEF VESELÝ