Šansoniérka Míla Spazierová - Hezká (2)

Od roku 1940 Spazierová nahrávala pod vedením skladatele a programového ředitele gramofonové firmy Esta Jana Seidla gramodesky také pro tuto značku. Zde vznikly mimo jiné nahrávky romancí Jiřího Srnky na slova K. M. Walló Modravé dálky, Ranní blues, Přístavní ukolébavka, Věrná hvězda či Holčička Jana, ale i zajímavá Píseň o bílých hlavách - J. Seidlem zhudebněná báseň ze sbírky Zpěvy staré Číny s českým textem Bohumila Mathesia. Celkem má Spazierová na značce Esta asi 30 nahrávek, nepočítáme-li roli Kmotřičky, jak ji namluvila pro dramatizaci Karafiátových Broučků, vydanou v roce 1940 firmou Esta na pěti gramodeskách.

Orchestrální či klavírní doprovod Spazierové na gramofonových deskách obstarávali R. A. Dvorský, J. Malina, E. Ludvík, J. Seidel, P. Kreuder, O. Letfus, J. Šust a J. Kaláb. Zpívala a účinkovala také v několika celovečerních filmech: v roce 1939 zazněla ve filmu Klapzubova jedenáctka v jejím podání píseň Ukolébavka z Harlemu a ve filmu Dvojí život píseň Život je krátký. V roce 1940 ve snímku Minulost Jany Kosinové dabovala za Vlastu Matulovou písně Bloudím měsíční nocí a Modravé dálky, v roce 1941 zpívala spolu s Otomarem Korbelářem titulní píseň ve filmu Rukavička, ve známém Nočním motýlu pak dabovala Hanu Vítovou v titulní písni a ve smutné melodii na nápěv maďarské lidové Zdá se mi. Její zastřený alt zní ještě ve filmech Valentin Dobrotivý (Zpívám květům), Modrý závoj (Andalusia), Pro kamaráda (Hledám ke svému stínu stín), Bláhový sen (stejnojmenný waltz) a v posledním protektorátním filmu Sobota (Jen ten, kdo miluje, společně s Oldřichem Kovářem). V roli tanečnice se objevila ve filmu Střevíčky slečny Pavlíny (1943).

Některé z těchto filmových melodií vyšly na gramodeskách v jejím podání, jiné natočili Rudolf Cortés, Oldřich Kovář, J. M. Kamenický či Zdena Vincíková. Ve filmových ateliérech ve Zlíně také počátkem čtyřicátých let natočila za klavírního doprovodu Jiřího Šusta reklamní film pro firmu Baťa.

Poslední nahrávky Míly Spazierové-Hezké vyšly v roce 1951 na značce Supraphon - za doprovodu elektrofonických varhan Oty Čermáka zde zpívá na jedné desce waltz Když jsem kytici vázala (což je vůbec první gramofonová nahrávka této krásné písně Jaroslava Ježka na slova Voskovce a Wericha), pro druhý snímek posloužila J. Seidlem zhudebněná báseň španělského básníka Frederica Garcii Lorky Lola v překladu Ilji Barta.

Vůbec posledním snímkem Míly Spazierové-Hezké je teskná báseň J. V. Sládka, zhudebněná J. Seidlem, v níž jakoby zpěvačka anticipovala svůj osud: "Až umru, můj miláčku, ne abys tuze lkal, mně u hlav růží nesázej, ni cypřišů - svůj žal jen trávník vlhký deštěm a rosou tam překlej, a chceš-li, vzpomínej. Ty chceš-li vzpomínej, ty chceš-li zapomeň. Já neucítím rosu, já neuvidím stín, já neuslyším slavíka, jak teskní doubravím..."

Míla Spazierová-Hezká se počátkem padesátých let vrátila do rodných Českých Budějovic, kde v červenci roku 1953 - po návratu z koncertu v Českém Krumlově - zemřela na srdeční slabost. Osobnost a nahrávky této výjimečné zpěvačky bezesporu představují významný přínos pro českou populární hudbu, který stále ještě čeká na odpovídající zhodnocení.