Pro většinu národa zní otázka dostavení či zprovoznění JETE zcela absurdně, vždyť jde o nejnákladnější projekt v našich dějinách. Budeme-li však k sobě upřímní, uznáme, že dosavadními investicemi, překračujícími sto miliard korun, krmě pro otesánka zvaného Temelín nekončí. Údržba, kontroly provozu a samozřejmě i řešení likvidace vyhořelého jaderného paliva budou rovněž velice nákladné. Při zachování běžné spotřeby elektřiny není přitom elektrický proud z Temelína zapotřebí. Dokonce i kdyby s oživením průmyslu začala spotřeba energie stoupat tempem 2 % ročně, obešli bychom se bez ní až do roku 2010 - v té době bude však již elektrárna zastaralá. Uveďme i další málo známá fakta:

• Na jednotku hrubého domácího produktu se v ČR dnes spotřebuje 2-3krát více elektřiny než v zemích Evropské unie.

• Současné ukončení dostavby by ušetřilo ještě více než tři desítky miliard korun. Bude-li elektrárna uvedena do provozu, bude zapotřebí dalších desítek miliard potřebných k likvidaci kontaminované elektrárny (po jejím dožití) a nejméně sto miliard k uložení vyhořelého paliva.

• Již nyní má ČR vzhledem ke klesající spotřebě nadbytek elektřiny srovnatelný s kapacitou JETE - v roku 1999 vyvezla společnost ČEZ desetinu vyprodukované elektřiny a letos je vyvážena téměř čtvrtina!

• V zahraničí je společnost ČEZ nucena prodávat energii pod cenou. Pravděpodobnost, že se prostředky vynaložené do JETE vrátí, je velice nepatrná.

• V Německu prodává společnost ČEZ 1 kWh zhruba za 0,60 Kč - české domácnosti platí však od ledna t.r. za 1 kWh 2,60 Kč. "Efektivitu" tohoto způsobu výroby energie tedy zaplatíme všichni z vlastní kapsy.

• Argumentem mluvícím jednoznačně pro zprovoznění JETE by mohlo být řešení ekologické situace v severních Čechách. Se zavíráním uhelných elektráren se však ani při spuštění JETE nepočítá.

• Z delší časové perspektivy jsou přijatelné pouze nejnovější technologie - efektivnější spalování uhlí, využívání zemního plynu, paroplynové cykly aj. Mimo jiné se také počítá se zvyšujícím podílem energie pocházející z tzv. obnovitelných zdrojů, která je prostá jakýchkoliv negativních dopadů. U nás poskytuje největší možnosti biomasa doplňovaná malými vodními elektrárnami - využití větru a slunce zůstane okrajové.

• Cílem EU je zvýšit podíl obnovitelné energie do roku 2010 na 12 % ( u nás se obnovitelné zdroje dnes na produkci energie podílejí 1,5 %).

• Jako nutnost se jeví postupná náhrada konvenčních tepelných elektráren čistými uhelnými technologiemi - mají až o polovinu vyšší energetickou účinnost a daleko lepší parametry znečišťování ovzduší. Efektivnější spalování uhlí zároveň prodlouží dobu jeho čerpání.

Zdá se tedy, že otázka spuštění JETE neznamená totéž jako ptát se, zda budeme vyrábět energii či nikoliv. Důležité je, zda budeme vyrábět tolik energie, kolik potřebujeme, nebo budeme její nadbytek prodávat pod cenou do zahraničí, přičemž všechny následky výroby poneseme sami. Dlouhodobým cílem je zajistit trvalou udržitelnost života na planetě - tj. vystačit s takovým množstvím energie, které dokážeme vyrobit, aniž bychom ohrožovali vlastní přežití.

VĚRA KEILOVÁ

(Autorka je nezávislou publicistkou v oboru ekologie)