Podmínky chovu, v němž mají mít slepice životní prostor menší než papír formátu A4, zatížení krajiny množstvím trusu i nákladní dopravou přepravující krmení a vejce, zápach, pouze minimální pracovní příležitosti a v neposlední řadě i skutečnost, že německý investor hodlá u nás stavět něco, co ve své zemi nesmí, pobouřilo obyvatele dotčených obcí i ekologické aktivisty. Po blokádě staveniště u Všerub došlo k dohodě se společností Česká drůbež, která se rozhodla snížit kapacitu tohoto chovu na třetinu, tedy na pouhých 200 tisíc slepic. Má jít pouze o zkušební provoz, kterým chtějí chovatelé ukázat, že tento druh zemědělské výroby nebude chodské krajině škodit.

Přesto protesty pokračují. Lidé nechtějí mít v blízkosti svých domovů velkochovy zatěžující okolí zápachem. Okresní úřad v Domažlicích převzal už řadu protestních petic, mezi nimiž nechyběla ani jedna podepsaná dvěma stovkami lékařů z české i německé strany hranice. Ti poukazují na nárůst alergií, astmatu, kožních a respiračních onemocnění v lokalitách s takovouto živočišnou výrobou. Ve svých materiálech uvádějí, že škodlivé látky mohou být od drůbežáren rozfoukány větrem až do vzdálenosti 50 kilometrů, tedy skoro až k Plzni a Mariánským Lázním, za Klatovy a do Německa za Furth im Wald.

Vedle protestních petic obdržel už domažlický okresní úřad i petici, která výstavbu velkochovů podporuje. Podepsali se pod ni paradoxně sami zemědělci z celého okresu, kteří si od maxidrůbežáren slibují odbyt svého krmného obilí a na druhé straně mají zájem o slepičí trus jako hnojivo. Za přínos považuje drůbežárny i starosta Bělé nad Radbuzou Libor Picka. Výstavbu v blízkosti obce totiž podmiňuje tím, že investor musí odebrat alespoň část klecové technologie ze zdejšího podniku Kovobel. Zástupci České drůbeže nad tím však jen krčí rameny a představují novinářům svého dodavatele ze zahraničí.

Obří drůbežárny by měly přinést do chodského příhraničí i pracovní místa. Celkem asi 70. Tedy zcela zanedbatelný počet. Měly by přispět k další levné produkci vajec, kterou nejsou podle zemědělců drobní producenti schopni v delším horizontu udržet. Možná že mají pravdu vaječní producenti, kteří varují před vzrůstem cen vajec a vaječných výrobků. Možná že mají pravdu lidé, kteří poukazují na vzrůst zdravotních rizik, která s sebou mohou drůbežárny přinést. Vyhrát boj o slepice však mohou jen jedni. Maně se přitom vybavuje jeden citát: Někdy se stane, že i pravda zvítězí. Ale ani potom nebývá mnoho důvodů k radosti.

MARKÉTA ČEKANOVÁ