číslo 27/2000
vychází 19. června

Zpět na obsah         

Literatura,
divadlo, drama


POEZIE V ROZHLASE

Černé oči - voda rozčeřená

ČRo 3 - Vltava, 2. července 10.00

Repríza pořadu z Klenotnice klasické poezie nabízí šperk orientální krásy a slovanské zemitosti. Pod zvukomalebným a obrazivým titulem: Černé oči - voda rozčeřená, se otvírá mnohotvárné bohatství milostné poezie bosenských muslimů. V končinách Bosny a Hercegoviny, kde se historie setkává s nejkrutějšími zkouškami současnosti, vznikl zcela ojedinělý počin lidové poezie, milostné písně nazývané sevdalinky, podle slova sevdach, označujícího lásku, žádost, milostnou touhu. Často mají podobu zpěvu, volání a odpovědi, tedy dialogu...

 

Proč jsou bílé Sarajevky s lící červenou? / Kávu pijí, cukr jedí a tak bílé jsou. / Když muž přijde z čaršije, hned pod přikrývkou, hop! / Ach, můj muži, příteli můj, snad mě čeká hrob. / Ach, má ženo, touho stálá, co ti k jídlu dát? / Leda, muži, příteli můj, mořské fíky snad. / Koupím ti je, co chceš ještě, moje nejdražší? / Zařízni mi slepici, co vejce nesnáší / a kohoutka bez ocásku, co tmu neplaší!

Všimněte si, řeč je o Sarajevkách! I to je novum, vždyť jsme zvyklí, že lidová poezie vznikala a tematicky se vztahovala jen k venkovskému prostředí. Sevdalinky však měly blíže k městskému prostředí, kde se zvolna přejímal turecký způsob života a orientální kolorit podbarvoval zvyky, slovník i životní pocit slovanského obyvatelstva. Rozmanitost námětů a významových gest se ovšem nespokojuje jen s erotickou a milostnou orchestrací. Smysl pro realitu odkrývá i jiné, ostatní vrstvy života v jasně nasvícených detailech. Nečekaná a přitom velmi konkrétní přirovnání a metaforika spolu s uměním kontrastu činí z těchto písní dokonalá básnická dílka, na nichž mohl překladatel Josef Hiršal, pracující s podstročníky Milady Nedvědové, s chutí a vervou rozehrát svou zkušenost i hravost. - V režii Michala Pavlíka účinkují Daniela Bartáková, Veronika Žilková, Pavel Soukup a Pavel Rimský.

PAVEL ŠRUT