Je červen, pro mne nejkrásnější měsíc v roce. Měsíc, obecně považovaný za měsíc růží. Ač nejsem vegetarián, živím se růžemi už více než 35 let. A tak jsem jim věnoval i své nedělní Dobré jitro - ale trochu netradičně.

Vzhledem k rozšíření planých růží u nás je pozoruhodné, jak málo je tady "růžových" osad. Je to současně i docela dobře vysvětlitelné: s výjimkou pohádky o Šípkovic Růžence, kde růže dokonce posloužily jako odstrašující botanický příklad, a s výjimkou tradičního arsenálu babek-kořenářek, které dávno před vědou věděly, že v šípkách je spousta vitaminu C, i když to tak nenazývaly - tedy s výjimkou těchto dvou příkladů, jednoho negativního a jednoho pozitivního - našinci neměli o plané růže přílišný zájem. Tedy alespoň srovnatelný se zájmem o duby, lípy, habry, buky a vůbec všechny ty nádherné stromy, co po nich nazvali své osady. Je to pochopitelné, protože za prvé ty duby a lípy jsou větší a užitečné každým coulem. A za druhé, a to je podstatné a vysvětluje to blíže absenci růžových osad, šípkové růže (o těch kulturních, zahradních ani nemluvě) dobyly naše území značně pozdě. Sice tu doložitelně rostly už v třetihorách (například u Bechlejovic), ale v krajině, která byla téměř celá zalesněná neměly šanci. Pak nastoupil usedlý člověk, klučil a žďářil, zakládal a pojmenovával osady a odlesňoval krajinu. A teprve do té odlesněné expandovaly šípkové růže. Na meze, k úvozům, do lesních plášťů. Obcí, jejichž současné české jméno tak či onak souvisí se slovem růže, není tedy moc - sotva 15.

Vůbec nejdokonalejší v tomto směru byla asi vesnice s přímým názvem Růže, která je známa také ve staročeské verzi názvu "U róže." Ono to sice vypadá jako název hospody, ale August Sedláček mi potvrdil, dokonce už roku 1908, že to byla onoho času ves ležící blízko Čáslavi - a existuje o ní záznam, že se roku 1242 stala zbožím Pruských křížovníků.

***

Německá jména lidských sídel jsou velmi výmluvná. Různé ty -bergy, - burgy, -stadty a pochopitelně - dorfy, tedy kopce, hrady, města a vesnice, vám hned na první pohled řeknou, s kým máte tu čest. Rosenthal je obec v růžovém údolí, Rosenberg bude určitě kopec porostlý růžemi a Rosendorf je vesnice mezi růžemi. Růžová vesnice.

Růžová v okrese Bruntál leží severně od Janušova pod Smutným vrchem asi hodinu cesty z Rýmařova. Je to jedna z nevelkých severomoravských osad, která se "od narození" jmenuje po růžích. Německé obyvatelstvo ji zvalo Rosendorf a české od pradávna Růžová. Leží pod lesem a o šípkové růže tam nebylo nikdy nouze.

Těch "růžových vesnic" - v německé versi Rosendorfů - bylo u nás kupodivu víc, než se promítá do současného výčtu. Obecně se mi zdá, že německé obyvatelstvo mělo k růžím kladnější vztah, protože základ místopisných jmen odvozený od slova Rose, Rosen se objevuje v Pfohlově německém lexikonu našich obcí devětadvacetkrát! Třeba takový Rosendorf, který byl osadou obce Smolov kousek od Bělé nad Radbuzou, s výhledem do kraje pod Smolovským kopcem, je ještě na mapách z 50. let uváděn pod svým německým jménem. Rosendorf na Děčínsku, pod nádherným kopcem Růžákem alias Růžovou, se dočkal poválečného českého jména Růžová stejně jako ten kopec - Rosenberg. Na ten vás jednou pozvu, až se zatoulám na Kamenicko a Jetřichovicko.

Když už jsme v tomto koutě Čech, tak se vydejme ještě trochu severněji, do Šluknovského výběžku. Kdo zapomněl, tak to je to levé ucho nebo roh na mapě Čech - to pravé je výběžek Frýdlantský. Tady, kousíček - tak 2?3 km od středu Šluknova - leží pod Rožanským vrchem obec Rožany. Pokud se vám zdá, že jsem se trochu odchýlil od růžového základu a tady to spíš zavání rohy, tak nic takového. Je to prastará osada Rosenhain pod stejnojmenným kopcem. Tedy něco jako Růžový lesík - proč ale se tak jmenoval, to nevím. Snad v něm rostla růže převislá, ta je lesní, nebo se mu růže do korun stromů proplazily... Kdybyste to místo hledali na mapě, tak se tu nabízí takový malý žertík: je to přesně na půl cesty z Harrachova do Carlsruhe. Ale ani jedno z právě jmenovaných míst není to, co si myslíte. To jsou jen malé místní osady. Harrachov je u nás, Carlsruhe těsně za hranicemi, z jednoho je možná vidět do druhého a z obou do Rosenheinu možná doplivnete.

***

Pod jménem Růžová se - bohužel už jen na starých mapách - zachovala krásná malinká vesnička Rosengarten. Byla to jediná obec, která se jmenovala doslova Růžová zahrada. Ležela v Doupovských horách - a asi víc o tom povídat nemusím. Kdo si vzpomene na mé vyprávění o vojenských újezdech (je tomu právě rok a měsíc), tak si možná mé zkušenosti z této oblasti vybaví: jen temnější zeleň stromů dnes prozrazuje, že zde kdysi byla lidská sídla, že se tu rodili a umírali lidé, radovali i trápili a obdělávali tenhle krásný kus země a obohacovali - spolu se svými zvířaty, která chovali - zem o dusík. Proto ta tmavší zeleň na ruinách starých osad. Současné Doupovské hory mohou být považovány za předobraz onoho kopce, na jehož temeni byl zámek se spící Růženkou Šípkovic. I v Doupovských horách co šípek, to něco jiného. A tak si představuju, i když už jsem ji nezažil, jak asi ta vesnička Růžová Zahrada, totiž Rosengarten musela touhle dobou, když kvetly růže, vypadat.

***

Když se podíváte na mapu rozšíření planých růží v naší republice, tak taková růže převislá zanechá na té mapě mušincové stopy (co mušinec, to místo výskytu) v podobě rámečku podél hranic a všude tam, kde jsou hory, tedy i v Brdech, a na Českomoravské vysočině a na moravských horách... Roste jak v podrostu lesů, tak v údolích. Žádný div, že jsem také našel hned osm osad, obcí či dokonce měst, které se jmenují Růžové údolí. Tedy, abych byl přesnější, třeba Rosenthal, Růžodol nebo Rožmitál. Jen některým ale zůstalo německé Rosenthal, tj. Růžové údolí, i v současném jménu, třebaže v podobě Rožmitál nebo Růžodol. Z Rosenthalu u Petřvaldu se stal český Dvorek, z Rosenthalu na Teplicku zase Vrchoslav a z jihomoravského Rosenthalu (ten jediný se vymyká mapě rozšíření růže převislé) je Zdravá Voda.