Belgie je různorodá a tajemná země. A dvojnásob to platí o jejím hlavním městě Bruselu. Představte si, že podle ankety jednoho japonského deníku si někteří lidé v dalekých končinách myslí, že Brusel je shluk několika ošklivých paláců a domů Evropské unie a NATO. Nikdy totiž o Bruselu neslyšeli v jiné souvislosti než jako o městě, ze kterého mluví představitelé těchto organizací. Brusel soudí, Brusel odmítá nebo Brusel žádá - však to znáte ze zpravodajství... Nejen Japonci jsou pak často překvapení, když zjistí, že Bruselu je více než tisícovka let a podle málo pravděpodobné ale kouzelné pověsti vznikl na místě, kde se zachtělo malému kudrnatému chlapci čůrat. Český emigrant, profesor na Svobodné bruselské Univerzitě Jan Rubeš říká, že existují čtyři Belgie: vlámská, frankofonní, bruselská a kosmopolitní. A právě bruselská Belgie dostala letos velkou příležitost se ukázat. Brusel se stal jednou z Metropolí kultury roku 2000. Hudba, výstavy a divadlo mají změnit představy cizinců i Belgičanů o městě. Jak mi několikrát zopakoval ředitel projektu John Palmer - Brusel jako metropole kultury ukáže, že není ve skutečnosti pouze historickým městem Valonů a Vlámů, ale místem, kde žijí desítky národů. Brusel podle Palmera musí také upozornit na svou obyčejnou lidskou stránku.

"Musíme využít magického roku 2000, aby se Brusel zjevil jako město, ve kterém vedle mraků úředníků žijí normální lidé. Brusel je především městem obyčejných lidí. Proto ukazujeme jejich historické fotografie, vysíláme v rádiu a televizi jejich názory. O Bruselu mají lidé velmi zkreslené představy jako o městě nudy a ohavných budov. Je to přitom krásné místo," říká Palmer. V jednom mu dám za pravdu. Brusel není jednoduché město. Můžete jím projet několika podzemními tunely a nevidět nic jen obchodní centra. Můžete projít starobylé Velké náměstí, pokochat se čúrajícím chlapečkem a přejíst se pralinkami - ale tím Bruselu na chuť nepřijdete. Jeden můj kamarád říká, že Brusel člověk pozná tak, že sedne naslepo do autobusu a zavře oči. Za několik minut totiž získáte pocit, že jste spíš v Africe, Turecku, Vietnamu, nebo Itálii. Když oči otevřete - uvidíte známé vlámské a francouzské nápisy - ale poslepu vám bude připadat, že jste projeli celý svět. A takový je Brusel. Je místem, kde žije 250 tisíc lidí z takzvaného třetího světa - přistěhovalci. Dávají městu úžasnou atmosféru. Proto se některým čtvrtím přezdívá "Malé Kongo", nebo "Čínská čtvrť" a podobně. Ve čtvrtích arabských imigrantů chodí ženy zásadně pouze se šátkem na hlavě a občas mají zakrytý i obličej, vyjma očí. Stačí přitom popojet několik ulic a jste v úplně jiném světě.

"Bydlím na hranici čtvrti St. Gilles, kde na sebe neustále narážejí minimálně dvě komunity," říká John Palmer a pokračuje: "Na jedné straně jsou Řekové se svými restauracemi a bary a na druhé Alžířané. Evropa tady přechází do severní Afriky a pokud bychom pokračovali dál, dostaneme se dokonce do střední Afriky, protože nedaleko žije několik desítek rodin z Konga. To je ten Brusel, který by lidé během přehlídky měli také poznat. Obyčejný a různorodý. Kdepak úředníci a diplomaté!" směje se Palmer.

Na ostrově Hydra je blaze

Podle legendy býval kdysi dávno ostrov Hydra pokryt hustými lesy. Vláhy bylo dost pro všechny, ovšem až do okamžiku, kdy vinou nepřízně bohů zničil veškerý lesní porost rozsáhlý požár. Od té doby není na Hydře téměř žádná sladká voda, a tak se musí pravidelně dovážet v tankerech z nedalekého Peloponéského poloostrova. I proto je tato tekutina, stejně jako všechno ostatní na ostrově, patřičně drahá. Tisíce a tisíce turistů, kteří navštíví tento protáhlý, hornatý kus pevniny v Egejském moři, patřící do Argolského souostroví, někdy nazývaného Saronského, však rádi zaplatí. Hydra je totiž jedním z nejmalebnějších míst - a nejen v Řecku. Návštěvníci se sem mohou dostat jen lodí, nejčastěji z Pirea u Atén či z peloponéského Ermionu. Už sama cesta mezi desítkami ostrovů, ostrůvků a nepatrných výběžků země vyčnívajících z moře je kouzelná. Malé přístavní městečko stejného názvu jako celý ostrov bylo postaveno kolem zálivu zařízlého do zdejší kopcovité krajiny. Do něho vplujete úžinou chráněnou z obou stran baštami bývalé pevnosti: z jedné na vás stále míří děla, dnes už pochopitelně jen symbolicky, a pak se před vámi otevře kout pevniny, dodnes nezasažený všemi "vymoženostmi" moderní západní civilizace. A co je ještě úžasnější: na celém ostrově nejezdí žádná auta, ani jiná motorová vozidla. Jejich provoz je tu totiž zakázán! Takový ráj je v Evropě snad už jen na ostrově Sark, který je součástí státečku Channel Islands. Jedinými vozidly, jež mají pro svůj provoz na Hydře udělenu výjimku, je malé popelářské auto a v případě potřeby i sanitka. Hlavním dopravním prostředkem tu jsou - muly! Svezou vás i vaše zavazadla. Najdete je velice snadno. Postávají spolu se svými pány u hlavního mola. Řekl jsem, že jsou hlavním prostředkem přepravy, jsou tady tedy i jiné: konkrétně ještě dva. Prvním jsou dvoukolové káry, určené pro zboží, nikoli pro vaši maličkost, druhým pak taxíky, ovšem lodní! Několik člunů, zpravidla v tradiční žluté barvě, kotví v přístavu. Dovézt vás mohou - za pevně stanovenou cenu, typické taxametry rozhodně nemají - třeba do rybářské osady Vlychós, kde se dodnes nacházejí zbytky antického města Chorisa.

Zajímavostí je však na Hydře mnohem víc. Zejména uzounké uličky, všelijak se klikatící a protínající, které úměrně s tím, jak se vzdalujete od přístavu, krkolomně stoupají vzhůru. Kráčíte jimi podél bílých domků s modrými okny a při pohledu zpět vždy uvidíte přístav. Ten je ve dne nejlíp navštívit brzy ráno, dokud připlouvající lodi "nevyplivnou" stovky pasažérů chtivých poznat krásy ostrova. Dopoledne jsou tu opravdu až ospalá a narušují je pouze zvuky zvonů, vycházejících z věže kostela bývalého kláštera Panajía. Poté je ale opravdu lépe vydat se na výlet, třeba do kláštera Profítis Elías. Do města se vraťte až večer, kdy většina návštěvníků odjede a kdy začnou otvírat místní taverny. Před večeří je dobré dojít si na sklenku metaxy do baru postaveného na skále svažující se rovnou do moře a nazvaného příznačně - Západ slunce. Obsluha je příjemná, pod vámi šumí moře, nad vámi svítí hvězdy, tmu občas protne majáček kolem projíždějícího lodního taxíku a do toho všeho se line příjemná, i když třeba španělská hudba. Po jedné či dvou skleničkách nejznámějšího řeckého koňaku je dobré dát si nějaké dobré jídlo. Doporučuji speciality jako musaka či suvlaki a k tomu výborný řecký salát. Pod stromem obsypaným žlutými citrony vám určitě budou chutnat. Pokud se kolem vás shromáždí sbor koček všech barev a velikostí, nedivte se. V Řecku je to běžné a v každém řeckém městečku najdete místo, kde je na náklady radnice kočičím a psím bezdomovcům nabízena vydatná strava. Spát se na Hydře chodí hodně pozdě. Naopak ranní sluníčko vás dlouho spát nenechá. A vy se jeho paprskům nebraňte. Nebudete litovat. Jen si k ranní silné kávě nezapomeňte dát mandlové koláčky - amygdalotá.