Beatenberg - městečko von Dänikena (Olga Jeřábková)
Jihoafrické Soweto zblízka (Jiří Hošek)

Byl to vlastně tak trochu bláznivý nápad - vydat se po víkendově zaplněných dálnicích Česka, Německa a Švýcarska do Alp, ujet tam a zpátky přes 1800 kilometrů a věřit, že tři týdny předem dojednaný rozhovor s autorem skoro tří desítek populárně-vědeckých, spekulativních knih na hranici mezi literaturou faktu a science-fiction, Erichem von Dänikenem, se opravdu uskuteční. Pan von Däniken nám schůzku předem potvrdil faxem s dovětkem: "Telefonicky mě těžko zastihnete." Měl pravdu. Nezbylo než doufat, že na nás uprostřed své činorodosti prostě nezapomněl. Ale všechno klaplo, včetně nádherného počasí, které podle slov hoteliéra pana Simona na přelomu dubna a května tak příznivé nebývá. A slavný spisovatel byl dochvilný, nadmíru příjemný a vůči českým novinářům velice vstřícný...

Beatenberg je místo ve Švýcarsku, kde světoznámý spisovatel Erich von Däniken posledních pět let žije. Otázku, proč právě tady, jsme mu při setkání nakonec vůbec nepoložili, protože jsme ihned pochopili: Do Beatenbergu - možno říct v přízemí samého nebe - musíte doslova vyšplhat asfaltovou silničkou s bezpočtem serpentin. Leží nedaleko známého turistického střediska Interlakenu, v Bernských Alpách, ve výšce přibližně 1200 metrů, nad tyrkysovým Thunským jezerem, pod horskými velikány, kterých je v nejbližším okolí asi dvacet a mezi nimiž vévodí trojice Eiger, Mönch a Jungfrau.

Beatenberg mi tak trochu připomněl české Lovosice - totiž svou délkou jediné asi osmikilometrové ulice. Vesnice má asi 1400 obyvatel, kteří žijí z turistického ruchu. K dispozici je včetně hotelů, malých penzionů i soukromých horských vilek a chalup celoročně na 10 000 lůžek. Levné na naše poměry to rozhodně není, dověděli jsme se, že Češi tam ani moc nejezdí: pro lepší představu - jednolůžkový pokoj se snídaní v podobě tzv. švédského stolu je od 60 do 130 švýcarských franků (frank je dnes za 23 Kč), v soukromí bez snídaně 45 Sfr dvoulůžkový, 55 Sfr třílůžkový pokoj za den. Máte k tomu ovšem malou kuchyňku. Někdy ale stačí podívat se z okna - a hlad vás načas přejde. Jinak místní lidé jsou příjemní, usměvaví, zkrátka vědí, že turisté je živí. Někdy je trochu problémem švýcarská němčina - při rozhovoru i při pročítání jídelníčku. Hodně substantiv končí na "-i" - třeba Bierstübli je německá Bierstube, tedy pivnice, "Brüggli" je něžná zdrobnělina a znamená "můstek" a "Rösti" jsou opékané brambory nebo také pomfrity, obojí jsme pod pojmem "Rösti" ochutnali - se sýrem, slaninou, šunkou, chřestem a vejcem. Ale to mnozí z vás možná znají z vlastní zkušenosti.

V Beatenbergu je hlavní sezona od července do října, ale jinak vlastně celý rok - potkali jsme tam Holanďany, Angličany, Francouze, Poláky i Němce. A všichni si pochvalovali ten božský klid bez hlučných diskoték s atmosférou švýcarských Alp.

O tom, co všechno malý Beatenberg a jeho okolí turistům nabízí, nás informoval náš hoteliér pan Simon: "Je toho opravdu hodně: od turistických výletů kabinovou lanovkou a putování po horských hřebenech přes minigolf, tenis, plavecké bazény, saunu, paragliding, možnost půjčit si kolo a vyrazit kam libo, nebo létat nad vrcholy volně jako pták, prohlédnout si krápníkové jeskyně sv. Beata - až po skateboardy nebo jízdu na koni. Organizují se i programy pro rodiny s dětmi, jsou tady půjčovny knih, hraček a her, naučíte se vyřezávat zvířátka a figurky ze dřeva, vaše děti se naučí plavat, můžete jít do solária, dát si skotský střik nebo jiný v podobě tropického deště nebo si jen tak lehnout na lehátko na slunečné terase... No a v zimě je to hlavně lyžování, sáňkování a další zimní sporty," informuje pan Simon a můžete mu na slovo věřit. Hora Jungfrau - česky Panna, které jsme před odjezdem věnovali poslední snímek, vlastně už samo její úpatí, je nazýváno "střechou Evropy". Vyjedete-li lanovkou nahoru, uvidíte francouzské Vogézy a německý Schwarzwald a navíc jste uprostřed světa ledovců, z nichž jeden měří 22 kilometrů a je nejdelší v celé Evropě. A pokud se zajímáte o původní horskou architekturu a stará řemesla, stačí zajet si do nedalekého Ballenbergu, kde je na 80 staletých staveb, 250 zemědělských stavení, kde vám i dnes předvedou ukázky tradičních řemesel. Tam jsme zajet nestihli - nestačil čas a přiznám se: ani naše kapsa. Všude totiž - Beatenberg a jeho okolí nevyjímaje - platí: Bez peněz nikam nelez. Ale ty dva dny v Beatenbergu, sídle Ericha von Dänikena, stály navzdory všemu opravdu zato.

Ve většině turistických průvodců najdete varování typu "Nejste-li dobrodruzi, nejezděte do Soweta". Soweto, neboli South Western Township, tak získalo pověst jakéhosi jihoafrického Harlemu. Realita je ale trochu odlišná. Jakkoli jsou čísla dokumentující zločinnost v Sowetu děsivá, určitě nelze říct, že by se jednalo o centrum jihoafrického zločinu. Pravděpodobnost, že budete v Sowetu za bílého dne přepadeni, je zhruba stejná jako v centru Johannesburgu nebo Kapského Města.

Zločinnost Soweťané nepovažují za svého úhlavního nepřítele, tím je dnes bezesporu nezaměstnanost. Ta v Sowetu dosahuje až šedesáti procent. Lidé tím jsou přirozeně roztrpčeni a paradoxně si kolektivně stěžují na ty, kteří jim přinesli svobodu. Na Nelsona Mandelu a na celý Africký národní kongres. V bezmála čtyřmilionovém Sowetu nenajdete strádající a hladovějící. Místní obyvatelé totiž drží pozoruhodně při sobě, a tak ten, kdo má momentálně práci, pomáhá druhým. Lidé vytvářejí nejrůznější pouliční seskupení, nejčastěji podle kmenové příslušnosti, ve kterých se například společně stravují. Na ulicích v nejchudších částech Soweta tak sice narazíte na hordy bosých, ušmudlaných dětí, žádné z nich však nemá hlad.

Soweťané hledají práci, doslova kde se dá. Skupinka domorodců, které jsem potkal na kopečku ve čtvrti zvané Orlando High, se na můj dotaz stran zaměstnání jenom usmívala. Seriózně se se mnou dal do řeči jenom Sipo, který se opíral o trochu ošuntělý Mercedes. "Zaměstnávám... sám sebe." Handle and Handle - tedy Obchod a Obchod zní název Sipovy firmy, která se podle mého průvodce, Afrikánce Cheroda, zabývá zcela evidentně krádežemi aut. Ty jsou v Sowetu na denním pořádku a probíhají zhruba podle následujícího scénáře: během půl hodiny po krádeži je auto rozebráno do poslední součástky a ty pak zloději prodají.

Prakticky na každém rohu narazíte v Sowetu na pouliční prodavače. Sortiment nabízeného zboží je vskutku pestrý. Převažují turisty hojně vyhledávané domorodé masky, bubny či zvířata vyřezaná ze dřeva. Dohadování o ceně je pak jihoafrickým, nebo spíše celoafrickým sportem. Hlavní zbraní pologramotných či negramotných prodavačů, kteří svou představu o ceně většinou zvěčňují klackem do prachu cesty, je zvýšený hlas a divoká gestikulace. Zájemci o koupi většinou odpovídají odmítavým kroucením hlavy. Opravdovým šampionem ve vyjednávání se stal jeden český novinář, který používal dosti drastické metody: Zpravidla totiž nohou umazával poslední číslici požadované sumy.