Ač nevolební, přesto nikoli nudné 5. republikové shromáždění čili sjezd má za sebou Unie svobody. Symbolicky jako první na něm promluvil Cyril Svoboda, lídr "čtyřky", jímž měl být ale podle představ unionistů, které ještě neodezněly, jejich předseda Karel Kühnl. Tím lídrem je ovšem lidovec a lidovec stojí také v čele Senátu a všech pět čtyřkoaličních hejtmanů je též lidovci. Krom toho KDU-ČSL má šedesát a US jen tři tisíce členů. Tyhle souvislosti si měl uvědomit, ale neuvědomil si je Jan Kasal, když jakožto předseda KDU-ČSL hned po Svobodově premiérsky nadstranickém vystoupení vyzval unionisty k vážné debatě o integraci čtyřkoalice. A přestože to lidem z předsednictva sjezdu slíbil, zapomněl navíc potvrdit, že se dosud váhající lidovečtí senátoři do konce března sloučí s kluby kolegů z ODA a US. Slabší povahy v sále hradeckého Aldisu nabyly dojmu, že lidovci jsou jako Otesánek, který nejdříve schlamstnul všechny dosažitelné funkce a teď se pod záminkou integrace chystá pozřít i partnerské čtyřkoaliční strany. Kdo poslouchal pozorně, a zejména pak druhé Kasalovo vystoupení na sjezdu, musel uznat, že šéf lidovců navrhl zahájit pouze diskusi o integraci, nikoli samotné sloučení stran. V domě oběšencově neradno však hovořit o provaze, a tak byl Kasal s integrací poslán ke všem čertům.

Následně se neujala ani Mlynářova kompromisní idea integrace ve dvou krocích, nejprve liberálně konzervativních stran (US, ODA a DEU) s pozdějším přivtělením křesťanských demokratů, a to pro zásadní nesouhlas předsedy DEU Ratibora Majzlíka. Po Kühnlově domluvě se nicméně naříkaví unionisté uklidnili a soustředili se na to, jak by převahu lidovců ve čtyřkoalici vyrovnali. Kühnl nikoli náhodou připomněl, že žďárská čtyřkoaliční dohoda platí jen jako celek. Čili že Svoboda bude lídrem potud, pokud US bude moci prostřednictvím poloviny míst ve stínové vládě uplatnit rozhodující vliv na podobu jejího programu a tím i příštího volebního programu čtyřkoalice. "Chceme být programovým motorem čtyřkoalice," zformuloval to předseda US. Však také hradecký sjezd zařadil mezi 14 kandidátů na 7 unionistických stínových křesel jména jako Kühnl, Pilip, Marvanová, Mareš, Matějů, Němec či Krása, čili figury jasně liberální ražby, jež mají dohlédnout na lidovce, aby do stěžejních pasáží čtyřkoaličního programu nevpašovali nějaké nepatřičnosti.

Lidovci sice budou ve stínové vládě jenom čtyři, ale při jejich silné členské a hlavně voličské základně a při funkcích, jež obsadili, se zdá být naivní představa, jak tímto tělesem posunuje žádoucím směrem samojediný unionistický motor. Lidovci totiž ten svůj nepochybně také roztočí a intelektuálně chrabrá ODA učiní totéž. Majzlíkova DEU je vstřícná, ale přinejmenším na pomocný motorek vydá svým potenciálem rovněž. Všechny čtyři motory budou prostě muset pracovat synchronně, a pokud by tomu tak nebylo, čtyřkoalice nepoletí k vítězství, ale vnitřním pnutím praskne. Veřejnosti bude, mimochodem, jedno, zda v programové nabídce čtyřkoalice převážil hlas té či oné strany a je-li její program tak či onak ideologicky čistý. Veřejnost bude chtít slyšet konkrétní odpověď na otázku, kterou delegátům sjezdu US položil Jan Ruml: "Ve jménu čeho, jakých hodnot bychom měli vyhrát volby?" Den po sjezdu v besedě Radiofóra pravil Karel Kühnl, že zevrubná odpověď by vydala na obsáhlou knihu. Tu by ale voliči určitě ani neotevřeli. Jim postačí desatero konkrétních a termínovaných kroků, jež by čtyřkoaliční vláda učinila, kdyby se ocitla u moci, a tým, který by skýtal naději, že těch deset kroků není zase jen deset planých slibů. Královéhradecký sjezd Unie svobody na sugestivní otázku Jana Rumla nestačil uspokojivě odpovědět. On mu také zakladatel Unie svobody zapeklitější otázku ani nemohl dát.

Karlův most