číslo 12/2001
vychází 12. března
Pro každého něco
Centrum Paraple a návrat do samostatného života
Uprostřed sídliště v Praze 10 v Malešicích stávaly dřív jesle. Vedla k nim příjezdová asfaltová cesta, obklopovaly je panelové několikapodlažní domy. Měly krabicovitý tvar a nebyly objektem zájmu veřejnosti. Jejich role se však změnila poté, co je radní městská části Praha 10 nabídli Svazu paraplegiků. Psal se rok 1994 a členové Svazu za asistence Zdeňka Svěráka začali opravovat jinak nevyužité jesle. V roce 1998 získal Svaz paraplegiků do vlastnictví nejprve budovu, později i pozemek. Po rozsáhlé rekonstrukci zahájilo Centrum Paraple úplný provoz 13. února roku 2001. (Jednotlivé části byly uváděny do provozu postupně.)
Na nově vybudované parkoviště nás navedli organizátoři slavnostního otevření Centra, vystoupili jsme a vešli do proměněné dvoupatrové světlé budovy. Akt otevření se odehrával v kavárně pod Parapletem. "Do kavárny mohou samozřejmě i lidé z okolí, aby vozíčkáři neměli pocit, že žijí v ghettu pro vozíčkáře, a mohli komunikovat i s lidmi, kteří chodí," vysvětluje důvod kavárny pod Parapletem Zdeněk Svěrák a rukou ukazuje do místnosti pro cvičení:"Pojďte dál přátelé, ať můžeme tu červenou mašli na našem Parapleti přestřihnout".
Název pro vozíčkářské centrum vymyslel Zdeněk Svěrák. Je na něj hrdý a dodává: "Když se řekne paraplegie, málokomu to co řekne. Pohrál jsem si tedy se slovem paraple, neboť deštník nám nabízí ochranu, zastřešení, a se slovem paraplegie." Popisuje vznik názvu režisér a vede nás do suterénu, kde je bazén o velikosti 3,4 krát 1,6 metru pro terapii ve vodě. Ve sklepení jsou také dílny pro údržbu a drobné vybavení Centra i sauna.
Prohlížíme si bíle omítnuté
místnosti, procházíme širokými dveřmi do jednotlivých místností a Zdeněk
Svěrák vysvětluje, proč se rozhodl parapelgikům vyjít vstříc a jako jeden z
prvních s nimi začít organizovat stavbu Centra: "Přivedla mě k tomu nešťastná
náhoda. Kolega z divadla utrpěl úraz a mně došlo, jak těžce se mu žije v bytě,
který není uzpůsoben jeho potřebám, jak je pro něj složité vyjet třeba jen přes
práh. Jak musí složitě řešit i každodenní maličkosti. Vzal jsem to jako výzvu a
jsem rád, že se k nám připojili i další lidé." Rekonstrukce Paraplete vyšla
na 33 milionů korun, z toho dali 25,8 milionu lidé a firmy, kteří se připojili k
výzvě televizního pořadu "Dobročinná akademie". Sedm milionů dalo
ministerstvo zdravotnictví a Magistrát hlavního města Prahy.
Ředitelka Centra Paraple Alena Kábrtová nás zve k prohlídce prvního a druhého patra. V podkroví je deset dvoulůžkových pokojů a šest přistýlek, takže se v centru může ubytovat až šestadvacet lidí. V prvním patře je knihovna, do které mohou vstupovat i lidé z okolí a zajímá je problematika paraplegiků. V klubovně jsou počítače s připojením na internet a televize. Pozoruhodnou je cvičná kuchyň, ve které terapeuti spolu s vozíčkáři trénují všední činnosti. Pracovní deska s vařičem je posuvná, police jdou ze skříně vyklopit jednoduchým tahem ruky.
Typickým klientem Centra Paraple je mladík ve věku asi 19 let, který ochrnul po skoku do vody, pádu ze stromu, při sportu nebo dopravní nehodě. Bydlí s rodiči v bariérovém bytě a takřka všechny i každodenní maličkosti musí řešit s pomocí svých blízkých. Centrum Paraple se snaží navázat s ním kontakt co nejdříve po úrazu, nabízí se mu jako průvodce a pomocník při řešení problémů. Paraple vyplňuje mezeru mezi pobytem ve zdravotnickém zařízení, které zajišťuje léčbu a rehabilitaci v prvních týdnech a měsících, a okamžikem, kde se do normálního života vrací člověk, připravený plně využít svých fyzických i psychických předpokladů.
MICHAELA VETEŠKOVÁ