V české filmové komedii z roku 1988 se můžete přesvědčit o tom, že vojna sice není kojná, ale jinak to byla náramná legrace. Film natočil podle scénáře Pavla Hajného režisér Petr Tuček a do hlavních rolí obsadil Jiřího Langmajera Karla Rodena a Vítězslava Jandáka. Dále hrají Veronika Gajerová, Bronislav Poloczek, Oldřich Velen, Jan Skopeček a další. Kuriozita na závěr: Film byl po svém natočení určen také jako součást branné a předvojenské výchovy.

Úterý 20. 3. 2001 ČT 1 - 20.00 hodin

"To téma nosím v sobě dlouho, vždyť ženskými problémy žiju každodenně," říká režisérka Helena Třeštíková. Po dokumentárním cyklu Manželské etudy a Delikventi přichází s dalším rozsáhlým projektem - Ženy na přelomu tisíciletí, volným cyklem dokumentárních filmů o ženách. Začal před šesti lety a nyní je připraveno pět portrétů: Forte a piana o Dagmar Peckové, Bára B. (Live) o Báře Basikové, V pasti - o drogově závislé dívce a dvoudílná Rozkoš bez rizika o osudech několika prostitutek.

"Ženské téma je nekonečné, lze v něm najít spoustu zajímavých osudů. Já si vybrala ty, které zaujaly mne a jsou podle mého názoru pro současnost charakteristické. Své hrdinky nesoudím, nechci být hlasatelem pravd, ale pozorovatelem. Časosběrné natáčení vylučuje ideologii, život se musí natáčet tak, jak je, jak běží. To se mi ostatně na této metodě líbí. Byla bych ráda, kdyby divák sám hledal odpovědi na otázky, které ho po filmech napadnou, kdyby o nich přemýšlel."

První portrét je věnován mezzosopranistce Dagmar Peckové, o níž Helena Třeštíková před časem natočila úspěšný dokument Carmenstory. Čím se nový snímek bude lišit? "Carmenstory byla hlavně o tom, jak se rodí umělecké dílo, o komunikaci mezi tvůrci. Byl to vlastně jakýsi vedlejší produkt připravovaného časosběrného portrétu. Ten je především o Dáše, o její velké lásce, mateřství, o zklamání a nové lásce. Řeklo by se - skoro banální příběh, ale přiznám se, že mě osobně velice dojal."

Cyklus je tedy o osobních, soukromých osudech žen, ne o jejich profesích. "Ano, každý film představuje jeden ženský příběh. U Peckové a Basikové jejich přístup k profesi dobře dokumentuje životní aktivitu, bez níž by nebyly, jaké jsou."

Jeden z dokumentů, Rozkoš bez rizika, je dvoudílný, protože na rozdíl od prvních tří snímků pojednává o několika ženách, a jejich osudy by se do jednoho filmu nevešly.

Cyklus bude mít celkem deset dílů a měl by být dokončen během dvou let.

Středa 21. 3. 2001 NOVA - 20.00 hodin

Na první pohled mají Laurie a Ed MacCaffreyovi naprosto perfektní manželství. Vždy vypadali téměř jako pohádkový pár. Zamilovali se do sebe na střední škole, vzali se a mají spolu dvě děti. Jenže pod povrchem této idylky prožívá Ed peklo. Laurie je totiž puntičkářka, které se perfekcionalismus stal doslova posedlostí, s níž se snaží udržet věci ve svém životě pod kontrolou. Pokaždé, když se objeví nějaká překážka, která hrozí, že něco nebude tak, jak si ona představuje, že by mělo být, řádí jako saň. Vybíjí si vztek na všem a na každém, nejčastěji na Edovi, který si dlouho namlouvá, že jsou to jen ojedinělé incidenty a pokaždé jí odpustí a urovná vše tak, aby byla Laurie spokojená. Jednoho dne však dojde zásoba trpělivosti i jemu... Režie Harry Winer. Hrají Peter Strauss, Judith Light, James Gammon, Noble Willingham, Stephen Lee, Mary Kane, Carroll Baker, Ashley Johnson a další.

Čtvrtek 22. 3. 2001 PRIMA - 19.55

George Royston přijel ke strýci na venkov. Měl k tomu hned dva důvody. Jednak mu příbuzný slíbil zprostředkovat výhodné zaměstnání, ještě silnějším motivem však zřejmě byla náklonnost k mladičké Allyse, jejíž rodina se po otcově smrti přestěhovala do téhož městečka. Románek se ovšem nevyvíjí nijak idylicky. George slíbené místo skutečně dostal, ale ve vzdáleném Newcastlu, čímž je společným chvilkám konec. Do vývoje událostí navíc zasáhne nehoda Allysina bratříčka... Režie Hans-Jürgen Tögel. Hrají Nina Bagusatová, Elmar Wepper, Albert Fortell, Björn Kewgel-Casapietra, John Freigang a další.

 Pátek 23. 3. 2001 ČT 2 - 20.00 hodin

Už Marcel Duchamp kdysi řekl, že umělec bude v budoucnosti "muset tvořit v podzemí". Stalo se: ve druhé polovině dvacátého věku zahnala touha po tvůrčí svobodě mnohé umělce do "podzemí" - často i proti jejich vůli. Právě jim je věnován autorský projekt režiséra Petra Slavíka, třináctidílný dokumentární cyklus Alternativní kultura. Kromě scénáře a režie se Slavík podílel i na kameře a střihu. Cyklus je volnou sérií hodinových dokumentů mapující rozlehlou oblast evropské a americké neoficiální kultury druhé poloviny dvacátého století; jednotlivé díly se zabývají literaturou, hudbou, výtvarným uměním, divadlem, filmem, ale také ekologií a životním stylem. Divák si připomene hnutí jako beat generation, hippies či punk, slavné rockové kapely, legendární divadlo Living Theatre, kodaňskou komunu Christianie... Setká se s významnými osobnostmi světového i našeho undergroundu, např. s A. Ginsbergem, L. Ferlinghettim, I. Králem, J. Mamlejevem, V. Sorokinem, E. Bondym, J. Topolem, J. Rónou, W. Burroughsem, J. Grotowskim, V. Boudníkem a mnoha dalšími. Podle režiséra Slavíka však tvůrci cyklu neusilovali o žádný televizní dějepis: "Šlo nám především o živé a divácky atraktivní vyprávění, a tak jsme se vyhýbali výkladům vědců a besedám s odborníky. Snažili jsme se zprostředkovat myšlenky, díla a osudy lidí - od osobností slavných až po jména širší veřejnosti zcela neznámá - kteří svými aktivitami tvořili alternativu ke kultuře stávajícího establishmentu. Chtěli jsme odhalit motivy jejich životních postojů i tvorby a postihnout trendy vývoje a vzájemné souvislosti..."

Po formální stránce jsou filmy jakýmsi putováním filmového štábu z místa na místo, od člověka k člověku. Kromě Čech a Slovenska se natáčelo v USA, Anglii, Francii, Německu, Dánsku, Rakousku, Itálii, Polsku a Rusku. Petr Slavík dodává: "Podařilo se nám získat množství unikátních a u nás dosud neznámých archivních materiálů."

Sobota 24. 3. 2001 ČT 1 - 21.15 hodin

Úspěšné televizní seriály se často dočkají výpravného, realizačně rozmáchlejšího filmového zpracování. Zatímco u nás přecházeli původní protagonisté i do filmových verzí (viz Tři chlapy v chalupě či Hříšné lidi města pražského), v Americe dochází k výměně herců - pro zvýšení přitažlivosti jsou obsazovány nejsvítivější hvězdy. To je rovněž případ napínavého kriminálního snímku Uprchlík, který navazuje na stejnojmenný televizní seriál ze 60. let. Producenty přilákalo téma muže na útěku, podezíraného ze zločinu, který nespáchal. Jenže kromě hledání skutečného pachatele se musí skrývat i před policií, která je mu neustále v patách.

Režisér Andrew Davis vytvořil přitažlivou akční podívanou, opírající se o špičkové herce - prchajícího doktora Kimbla ztělesnil Harrison Ford, jeho neúnavného pronásledovatele, byť stále více pochybujícího o jeho vině, si zahrál Tommy Lee Jones. Výběr je to ideální: dobrácká a zprvu nechápavě vyděšená tvář Fordova odráží rozpoložení váženého lékaře, jehož jistoty se rázem rozbourají, když je obviněn ze zavraždění své ženy. Naštěstí vězeňský autobus havaruje a téměř rezignovaný muž využije šanci utéct, aby se vzápětí pustil do pátrání po skutečném pachateli...

Filmovou verzi Uprchlíka z roku 1993 lze považovat za ukázku špičkově odvedené zábavy, která diváka ani na chvilku nenechá vydechnout, stále překvapuje novými a novými atrakcemi, nenadálými dějovými zvraty, více či méně bizarním prostředím. I postupy dobře již ozkoušené - zvláště pak honičková klišé - zde vycházejí neotřele.

Neděle 25. 3. 2001 PRIMA - 22.00 hodin