Těžko bychom u nás hledali někoho, kdo nezná Otesánka, známou, stále hladovou postavičku z Erbenovy pohádky. Sní své rodiče, sní spoustu dalších nevinných lidí, zkrátka škodí, jak jen může. Je to totiž bytost, která byla vytvořena proti přírodě, a za to se trestá. Právě téma vzpoury proti přírodě a následný trest zaujaly na pohádkovém příběhu režiséra Jana Švankmajera. Po Kytici (režiséra Jaroslava Brabce) tu je další film podle klasické předlohy, dokonce opět Erbenovy. Ovšem zatímco v Kytici jsou ponechány dobové reálie, Jan Švankmajer přenesl děj Otesánka do současnosti. Natočil přitom film, jehož děj diváka strhne a donutí přemýšlet. Jak to ostatně bývá o tohoto filozofa i břitkého ironika obvyklé.

Mladý bezdětný pár si pořídí jako mimino pařízek. Naplno se tak rozjíždí sled tragických událostí, které pro protagonisty příběhu končí osudově. Pozře je pochopitelně samo jejich "dítě", tedy Otesánek. K tomu však dojde (naštěstí) až na konci filmu, takže si po celý jeho průběh můžeme vychutnávat skvělé herecké výkony Veroniky Žilkové a Jana Hartla. Jsou věrohodně zoufalí a bezradní, Žilková navíc i umíněná, přičemž tenhle stav má v průběhu snímku mnoho poloh, které oba herci skvěle zvládají. (Zajímavé je, že ač jsou skoro pořád na plátně spolu, při natáčení se sešli výjimečně. Švankmajer totiž i společné scény natáčel většinou s každým zvlášť. Je s podivem, jak dokonale to nakonec pasuje.)

Žilkové a Hartlovi výtečně sekunduje Kristina Adamcová v roli holčičky od sousedů, která ví, jakým směrem se události povalí. Objeví totiž Otesánka a přečte si Erbenovu pohádku. Potom už může dělat chytrou, a ještě smyslně provokovat starého pána z posledního patra, kdykoliv ji napadne...

Režisér tu výrazně potlačil - na úkor hraných pasáží - svůj animátorský vklad, zato přidal animované vsuvky své ženy Evy, které filmu velmi prospívají; citují Erbena a "napovídají", jak to v pohádce bylo. Je třeba pochválit i nápaditou práci s hudbou Carla Marii von Webera. Možná je ve filmu příliš mnoho nejrůznějších nevábných až odpudivých detailů. Ovšem i s nimi je Otesánek snímkem, který stojí za to vidět. Žijící klasik českého filmu vytvořil spolu s klasikem české literatury dílo hodné svých tvůrců. Snad se dá říct, že je myslitelsky i umělecky dotvořil.