Snad žádná z položek televizní nabídky nezaznamenala jedenáct let po "plyšovém převratu" podobný ústup z výsluní divácké přízně, jako dramatická tvorba. Drtivý nástup filmových atraktivit z druhdy bedlivě cenzurované západní produkce asi nemohl přinést nic jiného než celkovou proměnu diváckých požadavků a nároků.

Konfrontaci naivity někdejších úspěšných televizních příběhů s rafinovanou prostoduchostí dneška opakovaně nabídl cyklus Milí Bakaláři. V dobách, kdy se totalitní ideologie důsledně prosazovala i do předpovědi počasí, měly jednorozměrné banality ze života své kouzlo i přitažlivost. Avšak představa, že by úspěch podobných historek bylo dnes možné prakticky přímo zopakovat, je absurdní.

Podstatně inspirativnější byla druhá reminiscence dávné televizní dramatické praxe, kterou v témže týdnu dovezla Česká televize ze země původu legendárních bratislavských pondělků. Odstup a idealizující opar vzpomínek na tehdejší zážitky u obrazovky pomalu zpochybnil nejen jejich autentické kvality, ale zejména přenosnost a dnešní použitelnost tehdejších tvůrčích postupů. Praktickým důkazem opaku se stalo sobotní uvedení Hubačovy dramatizace Královské hry Stefana Zweiga, kterou před dvěma lety v košickém televizním studiu natočil s Martinem Hubou a Stano Dančiakem v hlavních rolích režisér Martin Hollý. Všichni, kdo opakovaně vynášejí (a realizují) absolutní soudy o definitivní smrti klasické studiové televizní inscenace, se mohli názorně přesvědčit, že i v jejím případě jde "pouze" o tvůrčí přístup, který vychází z charakteru a potřeb kvalitního textu.

Právě dnešní neúcta České televize k potřebě rozmanitosti předloh, je jednou z hlavních příčin živoření televizní dramatiky. Realizovány jsou v podstatě výhradně scénáře vyhovující představě levnějšího kinematografického filmu, navíc střiženého dle potřeb příslušného okna vysílacího schématu. Přitom paradoxně televize latentně skýtá netušené možnosti k experimentu a hledání, které by ideálně mohly obsáhnout celou škálu dramatických žánrů - od vysoce stylizovaných studiových alternativ až po standardní realisticky se tvářící televizní filmy. Vycházet se však musí z potenciálu tvůrců a charakteru textu. Ne představ instituce.