Karel V., král kastilský a císař Svaté říše římské, přijal po své korunovaci v roce 1518 do služby u dvora skupinu sedmi instrumentalistů (minstrelů), kterou zdědil po svém předchůdci Ferdinandovi, a brzy zvýšil jejich počet na deset. Právě tato skupina mu vyhrávala v komnatě, jezdila s ním na jeho četných cestách a možná i občas doprovázela vlámský kostelní sbor při církevních slavnostech. Císařský dvůr však nebyl jediným místem, kde se ve Španělsku 16. století dala poslouchat instrumentální hudba. Kostely po celé zemi si začaly v roce 1526 po vzoru sevillské katedrály najímat podobné skupiny hudebníků, aby doprovázely jejich sbory a zároveň hrály v určitých momentech náboženského rituálu čistě instrumentální skladby. Ze začátku bylo cílem toho všeho zajistit si jednoduše více muziky za méně peněz, protože minstrelům se obvykle platilo méně než sborovým zpěvákům. Tato praxe se brzy stala módou; vždyť v polovině 16. století nebyl v zemi téměř jediný kostel, více i méně bohatý, který by neměl takový soubor. Repertoár minstrelů zahrnoval prakticky všechny hudební žánry tehdejší doby - francouzské chansony, italské madrigaly, motety, španělské villancicos, hymny, mariánské antifony, žalmy a části mešního ordinária. Pestrý výběr z tohoto repertoáru ve skvělé interpretaci uslyšíte v dnešním pořadu Musica antiqua.