číslo 12/2001
vychází 12. března

Tipy ČRo

Pátek 23. 3. 2001 Český rozhlas 2 - PRAHA - 22.32 hodin

V dnešních Toulkách se můžeme zastavit u další z pozoruhodných okolností, jež u nás zabydlili jagellonskou scénu. Jsou to páni se zubří hlavou v erbu, především však jeden z nich. Vilém z Pernštejna. Praotec rodu se jmenoval Vaněk, příjmím Vanha, a pocházel z uhlířské obce Ujčov, ležící nedaleko dnešního hradu Pernštejna. Jeho příběh se měl udát již v roce 564 po Kristu. Tehdejší bájný vládce země, markrabě moravský Jošt Vilibald Brandeburk dlel právě na hradě Zubštejně. Po lesích v okolích hradu se potuloval divoký zubr, který škodil lidem a mnoho jich zabil. Markrabě vyhlásil, že bohatě odmění toho, kdo kraj zubra zbaví. I uhlíř Vaněk zvíře mnohokrát v lese potkal, a kdyby před ním nevylezl na strom, jistě by jej také zahubilo. Jednoho dne, když Vaněk před zubrem zase utíkal, ukryl se ve své lesní boudě. Zubr na něj začal tak dorážet, že uhlíř už nevěděl kudy kam. Vzal tedy kus chleba, napíchl na prut a tomu zvířeti je podal. Tak mu podával postupně všechen chleba, co měl, a zubr se uklidnil. A nejenom to. Vaněk mu pak vždycky, když ho potkal, dával chleba, a tak si zvíře ochočil, že zubr bez něho nechtěl být a všechno si nechal líbit. Když Vaněk viděl, že zvíře je ochočené, provlekl mu nozdrami houžev, upletenou z mladého proutí a toho zubra přivedl na hrad Zubštejn k markraběti. Ten uhlíře pochválil, a za to, že zvíře nezabil, ale přivedl je živé, Vaňka bohatě odměnil pozemky, hrad a vesnicemi. Získal veškeré území, které dokázal za jeden den od slunka východu do slunka západu obejít. Na jednom vrchu, jemuž říkali Bezvín, začal si pak někdejší uhlíř stavět hrad, kterému bylo z markraběcí vůle dáno jméno Pernštejn. A na paměť své chytrosti, s jejíž pomocí ovládl divoké zvíře, měl uhlíř i jeho potomci právo užívat jako rodový erb zubří hlavu s houžví v nozdrách. Právě ona houžev byla chápána jako velmi podstatná část znaku, neboť symbolizovala chytrost a rozvahu, která přemáhá hrubou sílu, v tomto případě představovanou zubrem. Hezky nám to vylíčil historik dr. Petr Vorel, Csc. ve své pozoruhodné knize o Pernštejnech, do které převzal pověst z kroniky Václava Hájka z Libočan. Dlužno dodat, že mnozí z nás jsme tu pověst slyšeli trošku jinak, než jak ji vylíčil ve pábitelské kronice pan Hájek.

JOSEF VESELÝ