V letech 1997-98 jsem v pořadu Padesátník zavedl novou rubriku. Jmenovala se Chvilka pro ruskou písničku. Netušil jsem zpočátku, jak velká vlna zájmu posluchačů se vzedme. Desítky dopisů posluchačů mi tehdy blahořečilo, proti nim mě desítka dopisů tehdy zatracovala. Vypsal jsem si tehdy z jednoho (který byl podepsán a odesilatel uvedl i zpáteční adresu) následující řádky: Za jakých okolností vznikaly sovětské populární písně a jakému účelu ve své době sloužily? Každému aspoň trochu soudně myslícímu člověku s průměrně sloužící pamětí musí být přece jasné, že se jednalo o kašírování, zastírání tragické reality, rádoby optimistickým pozlátkem. S jásavými melodiemi Dunajevského a spol. na rtech byly hnány miliony mladých na celiny, za jejich zvuků "vesele" umírali statisíce na stavbě Bělomořsko-baltského kanálu, miliony v sibiřských lágrech a na Kolymě či v uranových dolech. Tu dobu jste pane Suchý prožil a tyhle souvislosti vám přesto unikají? Proč tedy rovnou nesestavíte pásmo nacistických melodií, byly přece pěkně řízné nebo naopak zdravě sentimentální, dobře se při nich pochodovalo a stoupal rasově čistý adrenalin! Taky kamufláž, jenže na to už si netroufnete... Na otázky pisatelů jsem tehdy odpověděl neméně upřímně míněnou otázkou: Kdy myslíte, že by měla skončit naše nenávist k Rusům a Němcům? Nu, samozřejmě - neodpověděli jsme si.

Uplynulo pár let a já se dnes v Padesátníku opět vracím k ruským a sovětským písničkám. (Vracím se totiž k mládí všech "padesátníků"; k dětství či mládí, které jsme holt celé prožili v době "rozjásaného" budování socialismu a ať chcete či nechcete, melodie z mládí mají pro každého svoji nezaměnitelnou vůni...) Protože mi bylo v nedávné minulosti několikrát sděleno rovněž to, že by se můj starší bratr Jiří k něčemu podobnému nikdy "nepropůjčil", rozhodl jsem se pozvat si do "ruského" Padesátníku právě jeho. Vlastně se mi nabídl sám, když jsem se mu svěřil, že mám v úmyslu opět věnovat těch několik málo minut týdně některé z písniček z bývalé SSSR, ovšem že se obávám, že se tím patrně zase stanu někomu trnem v oku. Ptal jsem se ho kolem daného tématu na vše možné a on měl pro mě velmi zajímavé odpovědi. Proto jsem se také rozhodl mimořádně vás na dnešní Padesátník upozornit právě tímto článkem. Bude-li vás pořad inspirovat k následnému vyjádření nějakého svého osobního názoru, věřte, že upřímně potěšíte nejen mě, ale i mého "hosta".