V pořadí už druhé album s naléhavým zvoláním v titulu - Rostliny! Rostliny! - vydala brněnská skupina bizarního názvu Sledě, živé sledě ve chvíli, kdy už je minimálně na alternativní české scéně ceněným pojmem. Zasloužil se o to jak její debut Miláček vytváří krajinu z roku 1998, tak třeba role předkapel pražských koncertů renomovaných zahraničních hvězd Petera Hammilla a Nicka Cavea.

Sledě, živé sledě jsou jedním z posledních výhonků brněnské větve domácí hudební alternativy. Jejich kytarista a zpěvák Ivan Palacký je zakladatelem skupiny Výkřiky břich, v níž se už koncem osmdesátých let objevil také druhý ze tří členů "Sleďů", hráč na fagot a klarinet Broňa Šmíd. V té době se Palacký díky "fyzickému" básníkovi Petrovi Vášovi seznámil také s Američankou Jennifer De Felice, která se na brněnské fakultě výtvarných umění ocitla po roční stáži v Paříži. Shodou okolností hrála Jennifer na kontrabas a to se hodilo.

Většina rozhovorů, které členové skupiny Sledě, živé sledě dosud novinářům poskytli, začíná otázkou, pídící se po původu toho zvláštního názvu. Takže ve stručnosti: Ivan Palacký jednou v kině zhlédl předfilm o tazích sleďů, kostnatých ryb, řádu bezostných (jak praví encyklopedie), rozšířených ve všech mořích, ať už coby šproty, placky nebo sardinky, a putujících v hejnech, měnících tvar a místo, jak se říká - klamajících tělem. "A tohle přesně očekávám od naší hudby, bude mít sice stejný zvuk, ale v písničkách se bude permanentně proměňovat," svěřil se Palacký v interview pro časopis Rock & Pop.

Tuto ideu důsledně naplňuje nové album Rostliny! Rostliny! Ve dvanácti skladbách (v nichž hostují také další nekonformní hudebníci - Zuzana Lapčíková, Andrea Konstankiewicz, Tomáš Fröhlich) skutečně není nouze o náhlé změny tempa i nálady. Ivan Palacký, autor převážné části kompozic, nezapře to, že studoval architekturu: jeho hudba zní jako konstrukce z rozličných pasáží a drobných nápadů. Podobně mozaikovitě působí i jeho texty (pokud je v angličtině nenapíše přece jen na jinou strunu naladěná Jennifer) - v průběhu jediné skladby se pointu nedozvíte, o to zajímavější je pátrat po jejich filozofii v rámci celého alba. Nápovědou mohou být fotografie v graficky znamenitém bukletu i "neoddělitelná příloha alba", Palackého originální literární text Sasanka.

MILAN ŠEFL

(Sledě, živé sledě: Rostliny! Rostliny! CD, 60 minut. Vyd. Indies Records, 2000)