číslo 17/2001
vychází 17. dubna

Názory, komentáře

OČIMA IVANA HOFFMANA A PETRA NOVÁČKA

Střídání stráží

Sociální demokracii prý ovládli Špidla s Grossem a podle některých novinářů nám přitom ještě uhnula pořádně doleva. Až na zmínku o čtyřkoaličních ojetinách se Miloš Zeman rozloučil se stranickým trůnem s velkorysou nonšalancí. O to víc vynikl jindy šedivý Špidla, jenž se na sjezdu ČSSD vroucně rozhovořil o sociálním státu, který prostřednictvím regulování tržních sil a přerozdělování zisků zajišťuje sociální soudržnost, svou silou pak demokracii a právo. Zmínil se o tom, že mít děti je správné, důstojné a hodné ocenění, a o dalších socialistických vymoženostech. Když dal k lepšímu "Volákovy žebračenky" a "školné poslance Matějů", delegát Jaroslav Foldyna, jenž v sále distribuoval prohlášení "levicové platformy", musel být šťasten, neboť málokteré rodící se frakci se podaří, aby se k ní na sjezdu přidal sám předseda strany. Jedna věc jsou ale ideály "jihočeského husity" Špidly a něco trochu jiného je realita, v níž se politik Špidla pohybuje a pohybovat bude. Jakožto místopředseda vlády a ministr je znám coby muž vzdělaný, pracovitý, uvážlivý a vytrvalý, jenž neláme věci přes koleno, připouští diskusi i oponenturu a preferuje dohodu. Jakožto předseda strany může ale zásady demokratického rozhodování uplatnit jen v té míře, aby se mu nerozsypala pod rukama a zachoval si nad ní kontrolu. Proto Špidla a zejména jeho spojenci odložili na sjezdu ideál nového stylu. A když odstartoval maraton voleb místopředsedů strany, pěkně postaru lobbovali a nechali průchod "výměnným obchodům" v zákulisí, aby do nejužšího vedení protlačili své lidi. Tak mezi dvěma patovými koly volby místopředsedy pro řízení ovlivňovali delegáty ve prospěch Karla Kobese, který ne a ne porazit Zemanovu důvěrnici Janu Volfovou, přímo od řečnické tribuny Špidla i první místopředseda Gross. Zkušená harcovnice a také stranická organizátorka Volfová byla posléze poražena v souboji o další místopředsednické křeslo nevýraznou Marií Součkovou, mající ovšem podporu Špidlova klanu. Za vyřazení Volfové bylo v kuloárech dohodnuto místopředsednické křeslo pro (Moravana) Petra Lachnita, pročež nemohl uspět nejen Pavel Mertlík, ale ani kvalitní kandidát (Čech) Jan Kavan. "Špidla mluví o novém stylu, ale všimli jste si, jak si jeho lidé pěkně postaru zařídili, aby měli ve vedení většinu," svěřovaly se u sklenky vína dvě delegátky z Moravy. "Jen abychom nakonec nemuseli držet pusu a krok a za dva roky ještě neprosili Miloše, aby se vrátil."

Nevrčí jen Starý pes

Poslanecké alimenty

Ve snaze pochopit spor poslanců o alimenty nám bonmot o mladých pravičácích, kterým chybí srdce a dospělých levičácích bez rozumu nepomůže. Návrh, aby stát pomohl dítěti v situaci, kdy jeden z jeho rodičů má soudem nařízeno platit alimenty, ale neplatí je, a posléze aby místo rodiče, který se o dítě stará, vymohl dlužné peníze na provinilci, není návrhem pravým, ani levým. Je to návrh, který vychází z logiky, že úkolem státu je pomáhat těm, kteří si nemohou pomoci sami, a z faktu, že úkolem státu je prosadit právo a spravedlnost. Navrhuje se něco, co ve slušných zemích už dávno existuje. Do Poslanecké sněmovny bylo ovšem zvoleno nejméně sedmdesát poslanců, kterým je - zdá se - lhostejné, co se děje s dítětem, na které jeho rodič soudem stanovené výživné neplatí. A je to ještě horší: tito naši zastupitelé jsou dokonce proti tomu, aby se stát do problému těchto dětí (říkejme mu nouze) "vměšoval". Ignorovat problém lidí, kteří jsou ve svízelné situaci zaviněním těch, kdo porušují zákon, je na pováženou. Dejme ale těm sedmdesáti poslancům ještě šanci na změnu názoru ve druhém čtení, než je označíme za bezcitné cyniky.