Český rozhlas 1- Radiožurnál; sobota - premiéra 12.05, repríza ve 22.06

Vzpomínám jak Ivan Hlas v jedné písničce zpívá, že pražskou čtvrť Karlín odděluje od Evropy viadukt. Je to samozřejmě vtipná nadsázka, ale hodí se pro vyjádření pocitů u bruselského Severního nádraží, kam mimo jiné přijíždějí autobusy z České republiky. Opustit budovu nádraží můžete dvěma směry a pokaždé přitom vstoupíte do jiného světa. Na jedné straně stojí bulvár monumentálního skleněného Světového obchodního centra, zatímco z druhé strany kolejiště za mostem je nejpodivnější čtvrť belgické metropole. Pokud byste zavřeli oči, promluví na vás exotika Asie a Afriky nebo Blízkého východu. Tato čtvrť se jmenuje St. Joos a ulice podél kolejiště je pověstná tím, že je lemovaná červenými výlohami s prostitutkami, kde život začíná až večer.

Obyvatelé Belgie si donedávna mysleli, že téměř legální nabízení sexuálních služeb v barevných výlohách ochraňuje zemi před nešvary, které s prostitucí souvisejí. Celá desetiletí vládne v Nizozemí a v Belgii tradice, že dívky si pronajmou přízemí ve vybraných domech, nechají nainstalovat do velkých oken ostré světlo v barvě vína Bordeaux a jsou tak chráněné před zločinem. Možná to tak bylo donedávna. Francouzský list Le Monde však přinesl ve své příloze šokující zjištění o prodejné lásce v červených výlohách. Přes 5000 žen ve Francii, asi 3000 v Belgii a stejný počet v Nizozemí pracuje pod dohledem otrokářů z východní Evropy a Balkánu. Jelikož dívky pocházejí většinou z velmi chudých zemí, není je těžké v Belgii zmanipulovat, zabavit jim doklady a nutit je k prostituci. Pověstná svobodná belgická společnost tak dostala morální lekci. Prodejnou lásku ovládly skupiny z Albánie a zemí bývalého Sovětského svazu, jež neváhají zabít pro výstrahu odbojnou dívku, které se nelíbí vidina sexuální otrokyně. Málokoho by při průjezdu alejí červených výloh napadlo, za jakou cenu prostitutky pracují. Bilance loňského roku je děsivá. Ve Francii zabili samozvaní pasáci osm žen, v Belgii šest. Co je horší, policie je vůči těmto skupinám téměř bezbranná.

Možná se zeptáte v čem je problém? Proč policie nevtrhne do malých salonů za bruselským Severním nádražím a neosvobodí násilím a strachem držené dívky. Problém osvětlila jedna albánská dívka, která se nakonec dostala z bruselského nevěstince. Její příběh není ojedinělý, cituji: "Tři muži mě oslovili už v Tiraně, když jsem sháněla práci. Stáli na místě, kde se nabízí příležitostný výdělek. Řekli mi, že jsem velmi hezká a pak se domluvili s mojí rodinou, aby mě pustila do zahraničí. Měla jsem tušení, že půjde o prostituci, ale jelikož rodina souhlasila a počítala s tím, že jí budu posílat peníze - nakonec jsem nic nenamítala," řekla dívka a pokračovala: "Muži mě pak spolu s dalšími pěti dívkami propašovali na rychlém člunu do Itálie, kde mě naložili do nákladního vozu. Za dva dny jsem byla z Tirany v Bruselu, kde mi bez okolků řekli, že budu pracovat jako prostitutka. Peníze rodině zasílali přímo moji ochránci a já psala dopisy, že pracuji jako barmanka. Dostávala jsem pouze jídlo a nové šaty, nikdy ne peníze. Bála jsem se jít na policii nebo se snažit vrátit do Albánie. Tak jako tak bych byla mrtvá."

Zmíněná dívka beze jména měla štěstí, protože v domě, kde pracovala, udělala policie razii kvůli drogám. Jelikož neměla žádné doklady, belgické úřady ji zadržely a teď se o ni stará jedna humanitární organizace. Příběh albánské dívky ukazuje, že sexuální otroctví není jen kriminální, nýbrž především sociální problém. Jelikož tyto ženy nemají ve svých domovech žádnou budoucnost, nakonec se prostituci podvolí. Věta, kterou pronesla Claude Boucherová z francouzské společnosti na pomoc prostitutkám je varující: "Co se to s Evropou stalo, že nedokáže ochránit lidi před otroctvím? Co je to za zákony, že nedosáhnou na otrokáře? Je strašné, že jediné co můžeme dělat, je pomáhat dívkám kontrolovat jejich zdravotní stav."