Možná že mnoho lidí dnes neví, že Velikonoce byly původně židovským svátkem (tzv. pesach), který se každoročně slavil na paměť odchodu Židů z Egypta. Po vzniku křesťanství se v tyto dny slavilo zmrtvýchvstání Ježíše Krista, který byl umučen na kříži. Protože tyto dvě události časově splývaly, bylo na 1. církevním koncilu konaném v roce 325 v Nice rozhodnuto, že se velikonoční svátky budou slavit vždy první neděli po prvním jarním úplňku, takže křesťanské Velikonoce se staly svátkem pohyblivým.

S Velikonocemi souvisí mnoho tradic, které jsou různého původu. Tak třeba šlehání pomlázkou je slovanská tradice. Staří Slované věřili, že z mladého vrbového proutku proudí síla do toho, kdo je šlehán. Polévání vodou zase znamenalo očistu. A vajíčko bylo u našich prapředků spojováno s něčím mystickým. Zárodek ve vajíčku byl příslibem nového života. Podle staroslovanských bájí bylo vajíčko na počátku života na zemi. Jedna pověst vypráví, že na počátku světa byla země pustá a plná kamení. Bohu se této pustiny zželelo a vyslal na zemi kohouta, který v jeskyni snesl vejce. Z toho vytrysklo sedm řek, které zúrodnily a zavlažily zemi. Z vajíčka se mohlo ale také vylíhnout něco nekalého, třeba plivník. Takové vejce ovšem mohla snést jenom černá slepice a vejce muselo být zahřívané pod levou paží. Ozdobená vejce staří Slované také kladli do hrobu zemřelým a červeným vejcem upláceli domácího bůžka - hospodáříčka. Ten, byl-li spokojen, zařídil, aby v domácnosti panovala pohoda a klid, prostě aby se dařilo.

Velikonoční beránek je zase židovská tradice. Pečený beránek bylo jídlo, bez kterého se o těchto jarních židovských svátcích žádná domácnost neobešla. U nás se od nepaměti na Bílou sobotu pekly mazance, jejichž bílá mouka tento den symbolizovala, a jidáše, které zase připomínaly Jidášovu zradu Krista. Na Bílou sobotu se také vymetaly všechny místnosti v domě novým březovým koštětem, to aby se v domácnosti nedržely blechy.

Takovým milým zvykem, který se dodnes dodržuje snad v každé domácnosti, je zdobení velikonočních vajíček. Vajíčka se většinou barví, někdy se polepují obrázky. Z těch starých technik si připomeňme batikování, což v praxi znamená nanášení rozehřátého vosku na povrch vajíčka. Vosk nesmí být přehřátý, protože ten na skořápce hůře drží. Nanášení se provádí zašpičatělým koncem špejle, pokud chceme mít podklad bílý, nanášíme různé ornamenty z vosku přímo na skořápku, pokud chceme mít podklad barevný, vajíčko napřed obarvíme. Vejce s naneseným voskem pak musíme barvit pouze ve studené barvě, jinak by se vosk rozpustil. Zajímavé ornamenty vzniknou tehdy, když na povrch vajíčka naklademe různé rostlinky (jetelíček, sedmikrásku apod.), vše zabalíme do kusu staré silonové punčochy a obarvíme. Další lidovou technikou je nalepování nastříhaných kousků slámy na skořápku už obarveného vajíčka, ze kterých vytvoříme různé ornamenty. Ovšem ta nejkrásnější velikonoční vajíčka, kterým se právem říká kraslice, jsou zdobena vyškrabováním ocelovým rydlem.