číslo 21/2001
vychází 14. května

Názory, komentáře

ZKRAJE TÝDNE

Werich trochu jinak: "Ten veze to, a ten zas tohle, a všichni dohromady uvezeme moc..."

Kdybych v poslední době nepropagovala kávu plnou jazzu, tak bych o všech těch "marketech" s názvy Hypernova, Tesco, Carrefour, Globus, Kaufland, Delvita, Albert, Julius Meinl, Prima aj. nevěděla vůbec nic. Jsem člověk, který nesnáší ty makro obrovité systémy, kde je všeho strašně moc - zboží, lidí, hluku a nátlaku bezpočtu reklam. To radši skývu chleba a hrnek vody i když sklenka vína by přece jenom byla lepší... Taky jsem ale pochopila, že to má něco do sebe. Moc dobře si pamatuji dobu, kdy žádné samoobsluhy nebyly a jaký to byl zážitek, když jsem poprvé v samoobsluze nakupovala, a jak se to časem stalo samozřejmé. Prostě žijeme v době, kdy je času čím dál míň a tak nakupujeme ve velkém a možná při tom i ušetříme. Musím se přiznat, že narvaná lednička mne nikdy nelákala, protože mám ráda čerstvé. Cokoli. A čím déle to v lednici je, tím víc se zvětšuje pravděpodobnost, že to bude vyhozeno. Ale samozřejmě chápu rodiny s dětmi, kde to asi výhodné je - však to taky rychle mizí. Čili jaká je doba, takové je nakupování. Takovej supermarket může být i receptem proti samotě. Prostě si vyjdete mezi lidi a zboží, vše si můžete osahat a přitom nic nekoupit. Popovídat si s kýmkoli u nějaké konzervy nebo svorně zanadávat - člověku se uleví. Nebo si dopřát bramborovou kaši s teplou sekanou. U kafíčka s dortíčkem koukat na tu "ulici" pod střechou, kde pořád vlastně nonstop proudí svět a vy jste prostě "in". Jste ve světě, svět vás vnímá a nabízí vám, usmívá se na vás, chce z vás vydolovat co nejvíc korunek a vy se necháte, protože vás těší ten usměvavý a úslužný zájem o vaši osobu... Když koukám na ty narvané vozíky "všehomožna", vzdávám hold našemu trávicímu ústrojí. Co jím všechno denně projde! Je to fakt dokonalá mašina, která někomu vydrží i 100 let bez zjevných oprav. Úžasné... Supermarkety mě každopádně obohatily a to jak doslovně, tak i poznáním o nás, o době ve které žijeme. Díky kávě Ebony - plné jazzu - zažívám toto poznání s chutí, protože spousta lidí, která by na jazz normálně nešla, si tady u kafíčka rádi postojí, poslechnou Ellingtona, Gershwina... a někteří se dokonce pídí ve kterém supermarketu budeme hrát příště, že by si tam šli nakoupit...

JANA KOUBKOVÁ