"Jen počkej zajíci". Tuhletu výhrůžku milují malí i mnozí velcí ve víc než stovce zemí světa, protože vědí, že doprovází taškařice, naschvály a provokace nerozlučné dvojice postav kreslených pohádek s jednoduchým názvem "Nu, pogodi!" - "Jen počkej". A když to řeknu, hned musím dodat "zajíci", protože pár neustále se pronásledujících zvířecích hrdinů tvoří právě zajíc a vlk. Zajíc coby příkladný hrdina - a vlk jako prototyp padoucha. Většina lidí fandí ale nakonec prý stejně vlkovi a dokonce tvůrcům seriálu psali, aby už konečně ten předobrý zajíc dostal taky jednou na frak a neměl pořád nad vlkem navrch.

"Jen počkej zajíci" - je seriál spojený hlavně se jménem výtvarníka, animátora a režiséra Kotěnočkina. Myslím, že málokdo vůbec zaregistroval, že tenhle umělec má i vlastní jméno - je to efekt Macha a Šebestové. Přitom v seriálu příběhů Vlka a Zajíce běží titulky na obrazovce jen 36 sekund. Ale Vjačeslav Kotěnočkin se vryl lidem do paměti. Sešel jsem se s ním před 11-12 lety a plánoval, že se po návratu do Moskvy se slavným otcem vlka a zajíce zase setkám. Ale už se to nepovede. Po zprávě, že v 74 letech režisér Kotěnočkin, který kreslil, kudy chodil, už odešel do jiného světa, jsem alespoň rychle zamířil do prodejny knih, abych si pořídil jeho vzpomínky s názvem "Nu, Kotěnočkine, pogodi!" Název jeho knížce dali vlastně diváci kreslených příběhů o lotrovinách vlka a zajíce. To když Vjačeslav Kotěnočkin oznámil, že už je asi čas, aby seriál pomalu končil. V lavině odmítavých dopisů objevil pak sympatický a skromný Kotěnočkin jasnou odpověď na svůj návrh nepokračovat už v dalších dílech o vzájemném pronásledování vlka a zajíce a v podstatě výhrůžku - Jen počkej, Kotěnočkine! Bylo to podobné, jako když se seriál narodil - první díl nebyl totiž vůbec myšlen jako úvod pro další pokračování, ale jen ho děti a jejich rodiče shlédli, další příběhy si doslova vynutili. Tři kazety krátkých filmů - důvěrně nazývaných "multiky" jsou tak k nalezení snad ve všech ruských domácnostech. Nechybějí ani na rozsáhlém ruském pirátském trhu s videokazetami a Vlk se zajícem se v roce 1980 stali i nejprodávanějším filmem tehdejšího Sovětského svazu do zahraničí - rozeběhli se do 102 zemí světa. Po pravdě řečeno - žili si lépe, než jejich autor. Se smíchem hodně hořkým říkával, že je vlastně multimilionář - což si o něm vážně mysleli i v Americe, když se byl podívat v Disneyových studiích. Dělal prostě rusky řečeno "multiky", tak byl multimilionář. Ve skutečnosti musely i ruské noviny tento týden přiznat, že světově uznávaný animátor a režisér bral důchod 20 dolarů měsíčně - tedy asi 800 korun a v dobách slávy vlka a zajíce, když se před obrazovkami chechtali jejich vylomeninám politici včetně nejvyšších, si za seriál bral sovětský stát 90 procent zisků a zbylých 10 pak filmové studio.

Zajíc s vlkem se něco natrápili - na pláži, v obchodě, při sportu, kde se dalo. A psali i vojáci, proč nevstoupí vlk do armády jako dohola ostříhaný branec a tam ho nepeskuje četař zajíc. Jeden generál dokonce Kotěnočkinovi sliboval, že to prosadí, protože autoři prý musí přestat s ignorací armádních témat v seriálu "Nu, pogodi!" Nebyl přitom sice opilý, ale neprosadil a Kotěnočkin věděl, že by díl s vlkem a zajícem v uniformě byl určitě brán jako parodie na slavnou armádu. Tím spíš, že autorům ani nedovolili, aby vlka mluvil oblíbený a populární Vladimír Vysockij. Ten chtěl i písničku pro seriál napsat. Jak víme za vlka by toho moc nenapovídal, jenomže byl moc špatným vzorem tehdejší sovětské mládeži, nedobře zapsaným u tehdejších mocných v Kremlu a zakazovaným. Ale zatímco dětem Vjačeslav Kotěnočkin sliboval čestným slovem, že se vlk se zajícem nikdy nesmíří, dováděli jeho kreslení hrdinové v prvním dílu alespoň za Vysockého hudby...